Udělal jsem dobře, dokonce velmi velmi dobře. Hřbitov, nebo spíše hřbitůvek s kaplí by mohl být inspirací pro gotické romány. Stoker by se zde četl výtečně. Co mě hned napadlo, když jsem prošel stromovou alejí a stál před bránou bylo, že si sem někdy za svitu měsíčku musím zajít s Barčou (a vzít jí plenku až ji budu strašit).
Hned za brankou vrávoravě stojí všelijaké kříže a náhrobky. Některé jsou katolické, jiné protestantské, některé dřevěné a jiné "keltské". Všechno možné jen ne jednota. Když jsem došel ke kapli, nedalo mi abych nezkusil jestli je otevřená :). Zevnitř mi vyšel chlapík a pozval mě k sobě dál. Jako z románu: "opuštěný, zpustlý hřbitov, déšt a kaple která ukrývá své strašné tajemství". Stala se z ní márnice a z márnice dílna místního řezbáře a kameníka. Hned se zeptal, jestli jdu na Wittgensteinův hrob, že se na něj údajně chodí dívat desítky lidí denně! Že mi ho rád ukáže, protože si potřebuje trošku odpočinout a i když je zde hrobů málo, prý bych ho dlouho hledal. Ok, s díky přijímám. Když dojdeme na místo, zjišťuji že bych ho opravdu sám nenašel. Hroby tu neleží jako u nás s dlouhou přístupovou cestou, ale jsou na sebe pěkně namačkané. A Ludwigův hrob je jen deska položená na zemi, velmi snadno bych ho přehlédl.
Tak stojíme u rovu rakouského myslitele. Můj průvodce mi vykládá "pikantnosti" z Ludwigova života a jde vidět, že toho ví opravdu hodně. Když už se mi náhrobek okoukal, ukazuje mi kousek dál na pomník muslimského vyslance z indického Panjabu. No čučím jak puk - kde se tady bere. Tento hřbitov je zajímavý tím, že jsou tady pochovaní lidé bez rozdílu náboženství. V Cambridge se stalo, že malé hřbitůvky okolo kostelů byly zaplněny a tak město zřídilo tento a posílalo sem všechny bez rozdílu ras, národů nebo vyznání (tak proto tolik různých křížů).
Na to mi znalec ukazuje další raritu: Jdeme k rožku kde se sbíhají zdi. Za zdi je vojenský bunkr. Mistni se bály že by němci dostaly až sem a tak se pojistili. To samozřejmě neni až tak zvláštní, ale hned u bunkru je náhrobek se železným válečným křížem! Náhrobek patří stíhači Luftwaffe, který tady byl sestřelen a pak dožil svůj život v Cambridge. Hitler jej odměnil za statečnost a po smrti si jeho syn přál, aby mu na náhrobní kámen ten kříž vytesali.
Po této kuriozitě jdeme zpět do "dílny" a klábosíme. Kameník se jmenuje Erik a přijel z USA, aby se naučil vyřezávat na umělecké škole. Nakonec tu už zůstal (samozřejmě kvůli ženské). Vykládá mi toho opravdu hodně - hlavně o hřbitově (že věčným spánkem zde leží tři laureáti Nobelovy ceny, že se kromě rytířského řádu neuvádí na náhrobek žádný jiný titul, nebo že se květiny a svíčky zde na hroby moc nedávají).
Během kraťounkého výletu za jedním filozofem jsem viděl směs hrobů lidí různých náboženství na prostoru malého fotbalového hřiště. Když už spolu nemohou v klidu žít, alespoň jsou tu společně mrtví.
