Me peripetie s Indickymi lekari a nemocnicemi

V jednom z predeslich  clanku (infarkt a pranajama) jsem psal, jak me bolelo pod srdcem a padali na memdloby a jak me lecil v nocnim vlaku australsky lekar homeopatikem. Nyni popisi jak jsem se duverne seznamil s nemocnicemi a lekari.

    Rano kdyz jsme dorazili do mesta Kochi byli jsme prijemne odpocati. Rytmicke drncani vlaku dovede space do krasneho tranzu takze spanek je vice osvezujici (zname to vsichni). Po ubytovani na super miste za super cenu ( hostel maison casero) vydavame se posilnit snidani (idli) a mazem do spitalu. Nejdriv do statniho, z obavy ze v soukrome by nam neuznali zahranicni pojisteni. Protoze se nam nemocnici nechtelo hledat do obeda, vydavame se riksou ( vsichni nam totiz tvrdili ze je daleko a samozrejme byla skoro za rohem) riksak nam zastavi pred budovou, ve ktere by v nasich podminkach bylo tak maximalne JZD. 
   Rozlehly dvur a uprostred ctvercova budova. No nic. Hned pri vchodu se musime registrovat (jaka novinka v Indii). Lekarka vyslechne peclive co me trapi a posle me na druhy konec budovy na zmereni tlaku a teploty. Kdyz sestry tento ukalo udelaji, vratim se a lekarka je fuc, misto ni je jiny lekar. Takze opet vysvetluji co mi je a proc jsem dosel., lekar me tedy posila na kardio vysetreni. Ok. Kardio oddeleni je v budove pres ulici.

  Jen co tam dorazim, krevni tlak mi jiste musel klesnout na nejnizsi mez, mam chut utect. V jedine mistnosti lezi spousta lidi a jiz jen letmy pohled ukazuje, ze spektrum nemoci, ktere dotycni maji je velmi velmi siroke a ze kdybych si tady lehnul mezi ne na pul hodiny muj zhyckany evropsky organismus by dostal pekne pokourit. Lezi tu lide bez koncetin, bez oci, tu jeden chrcle jako pneukladivo druhy je oblezly mouchami ... no proste panoptikum.

   Srdce mi poskocilo radosti, kdyz mi oznamuji, ze jim kardiogaf nafacha a ze musim do soukrome. Ok vydavame se tedy peskobusem na dalsi vysetreni. Tam me celkem prijemna sestra natoci srdce a posle zpet. Lekar ani lekarka uz tam ale nejsou a je tam zase nekdo jiny.
     Diagnostikovani zde probiha trosku jinak nez jsme zvykli my. Medik sedi u stolu, kolem nej hloucek nemocnych, a stejne jako na trhu kdo se dostane prvni na radu ten je osetren. Indove jsou obecne velmi zvedavi a to plati i tady, takze kdyz jeden pacient ukazal bercak vsichni nacpali hlavy tak, aby na nej mely co mozna nejlepsi vyhled :D. Toto uz se svymi nervy nedavam a rikam si klidne chcipnu, ale tady me  nikdo neudrzi a k Barcine nelibosti odchazim pryc. K me nelibosti, se mi ale bolesti vrati takovym zpusobem, ze si musim na sednout a rozdychavat dal.          No nic rozhodli jsme se vyhledat soukromou kliniku.
                                      ...........................................................................
 V chazime do nekolika patrove moderni budovy s vlastni ochrankou. Hned u vstupu je recepce kde nam vytisknou cedulku se jmeny a mazem primo k veliteli. Pred jeho ordinaci (kancelari) stoji jmeno (nezapamatovatelne) a mista kde vsude byl na stazich a jak dlouho ( pekne dlouho a po celem svete) hned  po precteni se mi ulevuje a rikam si diky bohu.
    Pan doktor me nechal od sestricek zvazit a zmerit tlak a teplotu (sestricky byly velmi mlade a kdyz jsem sundal triko z rudly jako rajacata az jsme se bal, jestli ja nebudu muset krisit je) hned me poslal na vsechna mozna vysetreni a dokonce kvuli mne zavolal lekarku na sono, ktera mela ten den volno. Je mi to trapne rict, ale prozkoumali me tam mnohem mnohem lepe, rychleji a VSTRICNEJI nez v Brne na infekcnim. Druhy den jsem si mel dojit pro vysledky.

 Kousek dal od nemocnice, jsme videli hloucek lidi tisnici se u vchodu do domu. Po nekolika minutach dal kolem nas projela sanitka bez houkacky. Mela otevrene dvere. Ve vnitr lezela postava zakryta bilou plachtou a nad ni se sklanel muz s kadidlem. Pri tomto pohledu se mi sevrel zaludek a chtel jsem dobehnout zpet do spitalu at si s temi testy pohnou .....

Mely jsme obrovske stesti, protoze tento stat v Indii je povestny tim, ze provadi lekarske ukony, transplantace a operace, bohatym amikum, dokonce pro toto existuje termin volne prelozeny jako lekarska turistika, takze uroven pece zde byla opravdu vysoka. Zajimavosti je ze stat Kerala, ve kterem se mesto Kochi nachazi, je jediny komunisticky stat Indie ....


                                                                               ..... nic mi nenasli.

obrazek je sice od vecitimto jsme se ladovali po vysetreni -zralokem

tady vysledny produkt ........

Săpânţa - vesely hřbitov v Rumunsku

Na hřbitov se v našich krajích chodí především truchlit a vzpomínat. Nekteri chodí na hřbitovy rozjímat, meditovat nebo relaxovat. Napadlo by ale někoho jit se na hřbitov kochat ?

 Toto se asi lidem v Rumunské Sapante zdálo trošku nudné proto svůj hřbitov nazvali  Cimitrul vesel - Veselý hřbitov. Proto aby ale veselý byl, mělo by na něm být i něco veselého...

 Za veselé místní pokládají vyřezávané malované pomníky.  S malovanými vyrezavanymi pomníky kdysi zacal jeden rezbar, jeho dilo se ujalo a dnes je z nej pekna turisticka atrakce (plati se vicemene symbolicke vstupne).

Pomnik krome portretu zesnule osoby ukazuje i zpusob umreni a nekdy je doplnen versem nebo bonmotem. Takze s pomoci prekladu se clovek pobavi nejen nad obrazkem, ale i nad textem.

 Jen namatkou
....vsak ten, kdo prachy mel, musel zemrit taky..... ve valce zabit prokletym Madarem ....nebo jeden horkosladky ...Buh odpusti ti synku, byt podrizl jsi svou maminku ....








Do Sapanti se stopuje velice dobre. Zhruba sestnact kilometru dal je okresni mesto Sighet, zname svym fascinujicim dobytcim trhem odehravajicim se na louce u mesta ( fanousci filmu Cikani jdou do nebe jiste vedi ...) a muzeem komunistickych zlocinu.  Toto muzeum je situovano v byvale komunisticke veznici a navstevnikovi z nej opravdu beha mraz po zadech. Dokonce je v nem i zminka o Vaclavu Havlovi nebo o Janu Palachovi...

Kompletni fotogalerie Zde

rozhodnuti pro Armenii

  Když se předloni na Vánoce objevila možnost zacit uskutecnovat nase cestovatelske sny, premysleli jsem kam nas prvni velke cesty povedou. Indie byla tak nejak jasna. Bavili jsme se o ni uz dlouho a dokonce ji to leto planovali jeste s Vojmilem v Rumunsku. Druha volba uz tak jasna nebyla. Ja osobne premyslela hned o Iranu, hned o Uzbekistanu a hned o vysnene Latinske Americe... Stanikovi se hlavou honila Taiga a transsib, Ukrajina a Albanie, kterou nakonec dame letos...Sedeli jsme spolu u complu a uzivali si poprve v zivote ten pocit, ze vicemene muzeme na ty zbyle tri tydny jet kam nas napadne. Brouzdalijsme akcnimi letenkami do celeho sveta na portalu student agency a tu jsme se videli v jungli, tu v Australii no obleteli jsme celu tu zemegulu nez si Stanik vzpomnel na nejaky clanek o Armenii, ktery cetl v dvoumetrove halde casopisu o cestovani co nama zavaza v kuchyni. "Podivej se kolik stoji letenka do Jerevanu", rika Stanik. Zasmala jsem se, zaroven ve me hrklo nadsenim, jake to asi je v Armenii?Cekala jsem s pohledem upnutym na monitor, ze stranky nam vyhodi castku asi kolem 40 000 Kc na osobu, pak se zasmejem a reknem si, no tak nekdy priste... K nasemu prekvapeni byla cena velmi sympaticka, hrkla to v nas jeste

vic a fantazie frcela na plne obratky - bylo rozhodnuto....Po dohode s Vojmilem jsem si z mezi svatkami z domu Panu z Lipeodnaseli rezervaci letenek :-)

Armenie a nas pobyt v ni se neda popsat slovy, clovek to musi zazit. Myslim, ze jsem toho nezazili malo, ale na druhou zas ne tolik, abych mohla s jistotou rict, ze Armeni jsou nejpohostinejsi narod na svete, ale dokud neprojedu cely svet a nepocitim nekde jinde to co v teto zemicce pod Kavkazem budou pro me cislo jedna...Zatim nikde jinde vas nejbohatsi lidi z vesnice nepohosti o pul druhe rano, nejsou tak hrdi na svuj narod a tak mily a laskavy k cizincum, kteri jsou v porovnani s nimi studeni jako kostky ledu.

Indické vlaky

Vzpomínám si jak mi kdysi došly na meil sady fotek o Indických přeplněných vlacích. Lidi se vlaku drželi zuby nehty a kdo se ne dostal dovnitř jel na střeše.Těšil jsem se, že podobného zažijeme i my.
   Zde popíši pár věcí, které ne mě v Indické vlakové dopravě udělali dojem.

Indická vlaková doprava je celkem přesná, stalo se nám jen jednou, že měl vlak zpoždění, při tak počtu několik milionů cestujících denně, je to vskutku obdivuhodné. Snad vždy a kamkoliv se dá koupit místenka, takže se nám stalo pouze jednou, že jsme museli stát na chodbě. Barča mě přemlouvala at si jdeme sednout do dobytkového vozu, naštěstí rozum zvítězil nad dobrodružnochtovstí - protože v dobytčáku nebylo možné si koupit nic k pití. Kvalita vlaků se velice podobá spoji Mikulov.Břeclav. Je ovšem logické, že když jede toliko lidi rychleji se zaneřádí. Nejednou jsme zažily když se zničeho nic objevila úklidová četa a nutila sedící zdvihat nohy pěkně k bradě.

 To nejlepší ovšem na těchto vlacích je, že jsou plné jídla.  U průvodčího je možnost objednat si snídani, oběd nebo večeři, samozřejmě s příplatkem, ale ten je více méně zanedbatelný. Po té, po celou dobu co si to vlak mašíruje po  kolejích, chodí lidé a prodávají něco k snědku. K dostání jsou vařená jídla, ovoce a ořechové směsky. Jako největší frajery ale považuji prodavače horkých nápojů. Chodí s malou asi deseti litrovou termoskou a když někdo projeví zájem strčí si ji mezi kolena  a obratně napoj načepují. Jsem si jistý, že někde v zadní kapse od kalhot mají krém na popáleniny, protože nevěřím tomu, že si bosé nohy aspoň pětkrát denně neopaří.

Prodavači chodí neustále sem a tam a velmi hlasitě křičí co nabízí. Křičí takovým způsobem aby nejen přeřvali  jedoucí vlak, ale aby se jejich hlas dostal přes špunty nebo mp3 přehrávač přímo k zákazníkovi.  S obojím jsme marně zkoušeli odolávat jejich lákavým nabídkám. Dodnes si občas vzpomenu na neuvěřitelný mečák řvoucí kafeeejaneskafeeeejakafeeeja.  OMG.


Na zastávkách jsou samozřejmě stánky z občerstvením. Dají se tu koupit takové dobroty jako obalovaná smažená chilipaprika, smažený banán, grilovaná kukuřice a různé pochutiny v těstíčku. Podle místních se pozná kdy se může vystoupit a jít hamů nakupovat ....¨


Cestování Indickým vlakem je pohodlně nepohodlné. Velikost chodbiček je na člověka evropských rozměrů trošku úzká. Spočítali jsme taky, že na lavice si sedne tak šest normálních Indů, čtyři bohati nebo tři evropané :D Faktem ovšem zůstává, že Indové ikdyž se neznají jsou ochotni se na sebe lepit jako sardinky jen aby nemuseli stát, kdež to Evropan netoužící cítit svěží zápach z úst svého kolegy, potřebuje k životu mnohem větší akční rádius ......