Barču vzali na univerzitu v Cambridge a já si řekl, že bylo dost
života jako kontinentální krysa. Chce to vyrazit na ostrovy! Zdokonalit
další
jazyk, zatrénovat s Angličany, a okoštovat ten jejich Ale a Cider - jo a
taky na to měla vliv myšlenka, že by se kolem mé květinky mohly sbíhat
jiní :D.
Nastal tedy čas opustit bývalé císařství a přestěhovat se do současného království.
Stěhováni proběhlo pro nás mírně smutně. Tak jako jsme se všichni spolubydlící na Haslingergasse před třemi lety naráz nastěhovali, tak jsme i všichni v podstatě náraz vzali kramle. Každý někam jinam. Co se dá dělat život běží dál a ne a ne zpomalit. Ale ty společné spontánní středeční večírky mi budou chybět. Stejně tak fantazírovaní s Frenkym, Veroničina nevyčerpatelná touha a nasazení v přibližování starého Egypta nám obyčejným smrtelníkům, nebo Miščina pozitivní energie. ...
Když jsme si tak balili bylo neuvěřitelné zjistit, kolik krámů jsme za ty tři roky nashromáždili. Zkrátka moc vzpomínek. Museli nás pakovat dvě plná auta (jenom knihovna zacpala skoro celý jeden vůz a k tomu ta spousta suvenýrů ...)
Loučení s Vídní bylo plné nostalgie. Prošli jsme si s Bandrsem skoro všechna místa, která jsme navštívili při našem nastěhování. Zašli do "Zoo", kde jsou zvířata našich lesů, luk a hájů volně puštěna - Lainzer Tiergarten (Je opravdu zajímavý pocit sednout si do trávy a piknikovat, když deset metrů od vás ryjou volně puštění divočáci louku. Takový čuník, když se zvědavě přiblíží dokáže spustit adrenalinu).
Na pohárek dobrého burčáku zašli za dobrými kamarády Павел a Зузаны do Heurige v Rodaunu a na večeři k nim domů.
Stihli jsme divadlo i československý večírek v Kirchenu. Zpívat české písničky za doprovodu kytar a violy je v Rakousku silný zážitek. Rozloučení s MMA klubem, kde jsem propotil tři roky na žíněnce bylo taky parádní, kluci mi na památku udělali pár modřin, abych na ně myslel. Manager mi podal ruku a řekl že se těší až se vrátím a budu předávat zkušenost z anglického oktagonu. Já rozdal na památku sbírku plakátů ...
Jsem rád, že jsem se stihl otočit za Simixem do Olmiku. Ty "návštěvy" Čr jsou dost dřina, obvykle se piva zaokrouhlují na desítky. Nejinak tomu bylo i v Olmiku, kde jsme každý den do pěti do rána ochutnávali mistni škopkové speciality. Před odletem jsme stihli i čaj s Vojmilem. A jako nejlepší tečka na závěr jsem se stavil za rodinou, která mě jistým způsobem přijala za svého.
S bývalým kolegou, nyní velmi dobrým kamarádem z pekla jménem Hotel in Hernals, jsme dali v časech prohibice podpultového ruma - paráda jak má být. Takže i rozloučení s ČR proběhlo v duchu českých tradic.
Vídeň se stala mým prvním opravdovým domovem. Poznal jsem tu skvělé lidi (vyjmenovat je všechny by bylo skoro nemožné a vypíchnout jen některé by bylo nefér), krásná místa a získal spoustu zážitků. Těším se až se zase se všemi shledám.
Myslím si ale, že principem a smyslem života je pohyb a posun, někdy i velmi turbulentním stylem. I když ne vždy je to lehké, poznání a obdiv z nového se pere s opuštěním toho starého. Je proto čas vyměnit Kaffee za Earl Grey, pivo za Ale, uzamknout vše dobré v srdci a otevřít ho novému.
Nastal tedy čas opustit bývalé císařství a přestěhovat se do současného království.
Stěhováni proběhlo pro nás mírně smutně. Tak jako jsme se všichni spolubydlící na Haslingergasse před třemi lety naráz nastěhovali, tak jsme i všichni v podstatě náraz vzali kramle. Každý někam jinam. Co se dá dělat život běží dál a ne a ne zpomalit. Ale ty společné spontánní středeční večírky mi budou chybět. Stejně tak fantazírovaní s Frenkym, Veroničina nevyčerpatelná touha a nasazení v přibližování starého Egypta nám obyčejným smrtelníkům, nebo Miščina pozitivní energie. ...
Když jsme si tak balili bylo neuvěřitelné zjistit, kolik krámů jsme za ty tři roky nashromáždili. Zkrátka moc vzpomínek. Museli nás pakovat dvě plná auta (jenom knihovna zacpala skoro celý jeden vůz a k tomu ta spousta suvenýrů ...)
Loučení s Vídní bylo plné nostalgie. Prošli jsme si s Bandrsem skoro všechna místa, která jsme navštívili při našem nastěhování. Zašli do "Zoo", kde jsou zvířata našich lesů, luk a hájů volně puštěna - Lainzer Tiergarten (Je opravdu zajímavý pocit sednout si do trávy a piknikovat, když deset metrů od vás ryjou volně puštění divočáci louku. Takový čuník, když se zvědavě přiblíží dokáže spustit adrenalinu).
Na pohárek dobrého burčáku zašli za dobrými kamarády Павел a Зузаны do Heurige v Rodaunu a na večeři k nim domů.
Stihli jsme divadlo i československý večírek v Kirchenu. Zpívat české písničky za doprovodu kytar a violy je v Rakousku silný zážitek. Rozloučení s MMA klubem, kde jsem propotil tři roky na žíněnce bylo taky parádní, kluci mi na památku udělali pár modřin, abych na ně myslel. Manager mi podal ruku a řekl že se těší až se vrátím a budu předávat zkušenost z anglického oktagonu. Já rozdal na památku sbírku plakátů ...
Jsem rád, že jsem se stihl otočit za Simixem do Olmiku. Ty "návštěvy" Čr jsou dost dřina, obvykle se piva zaokrouhlují na desítky. Nejinak tomu bylo i v Olmiku, kde jsme každý den do pěti do rána ochutnávali mistni škopkové speciality. Před odletem jsme stihli i čaj s Vojmilem. A jako nejlepší tečka na závěr jsem se stavil za rodinou, která mě jistým způsobem přijala za svého.
S bývalým kolegou, nyní velmi dobrým kamarádem z pekla jménem Hotel in Hernals, jsme dali v časech prohibice podpultového ruma - paráda jak má být. Takže i rozloučení s ČR proběhlo v duchu českých tradic.
Vídeň se stala mým prvním opravdovým domovem. Poznal jsem tu skvělé lidi (vyjmenovat je všechny by bylo skoro nemožné a vypíchnout jen některé by bylo nefér), krásná místa a získal spoustu zážitků. Těším se až se zase se všemi shledám.
Myslím si ale, že principem a smyslem života je pohyb a posun, někdy i velmi turbulentním stylem. I když ne vždy je to lehké, poznání a obdiv z nového se pere s opuštěním toho starého. Je proto čas vyměnit Kaffee za Earl Grey, pivo za Ale, uzamknout vše dobré v srdci a otevřít ho novému.
