Indické vlaky

Vzpomínám si jak mi kdysi došly na meil sady fotek o Indických přeplněných vlacích. Lidi se vlaku drželi zuby nehty a kdo se ne dostal dovnitř jel na střeše.Těšil jsem se, že podobného zažijeme i my.
   Zde popíši pár věcí, které ne mě v Indické vlakové dopravě udělali dojem.

Indická vlaková doprava je celkem přesná, stalo se nám jen jednou, že měl vlak zpoždění, při tak počtu několik milionů cestujících denně, je to vskutku obdivuhodné. Snad vždy a kamkoliv se dá koupit místenka, takže se nám stalo pouze jednou, že jsme museli stát na chodbě. Barča mě přemlouvala at si jdeme sednout do dobytkového vozu, naštěstí rozum zvítězil nad dobrodružnochtovstí - protože v dobytčáku nebylo možné si koupit nic k pití. Kvalita vlaků se velice podobá spoji Mikulov.Břeclav. Je ovšem logické, že když jede toliko lidi rychleji se zaneřádí. Nejednou jsme zažily když se zničeho nic objevila úklidová četa a nutila sedící zdvihat nohy pěkně k bradě.

 To nejlepší ovšem na těchto vlacích je, že jsou plné jídla.  U průvodčího je možnost objednat si snídani, oběd nebo večeři, samozřejmě s příplatkem, ale ten je více méně zanedbatelný. Po té, po celou dobu co si to vlak mašíruje po  kolejích, chodí lidé a prodávají něco k snědku. K dostání jsou vařená jídla, ovoce a ořechové směsky. Jako největší frajery ale považuji prodavače horkých nápojů. Chodí s malou asi deseti litrovou termoskou a když někdo projeví zájem strčí si ji mezi kolena  a obratně napoj načepují. Jsem si jistý, že někde v zadní kapse od kalhot mají krém na popáleniny, protože nevěřím tomu, že si bosé nohy aspoň pětkrát denně neopaří.

Prodavači chodí neustále sem a tam a velmi hlasitě křičí co nabízí. Křičí takovým způsobem aby nejen přeřvali  jedoucí vlak, ale aby se jejich hlas dostal přes špunty nebo mp3 přehrávač přímo k zákazníkovi.  S obojím jsme marně zkoušeli odolávat jejich lákavým nabídkám. Dodnes si občas vzpomenu na neuvěřitelný mečák řvoucí kafeeejaneskafeeeejakafeeeja.  OMG.


Na zastávkách jsou samozřejmě stánky z občerstvením. Dají se tu koupit takové dobroty jako obalovaná smažená chilipaprika, smažený banán, grilovaná kukuřice a různé pochutiny v těstíčku. Podle místních se pozná kdy se může vystoupit a jít hamů nakupovat ....¨


Cestování Indickým vlakem je pohodlně nepohodlné. Velikost chodbiček je na člověka evropských rozměrů trošku úzká. Spočítali jsme taky, že na lavice si sedne tak šest normálních Indů, čtyři bohati nebo tři evropané :D Faktem ovšem zůstává, že Indové ikdyž se neznají jsou ochotni se na sebe lepit jako sardinky jen aby nemuseli stát, kdež to Evropan netoužící cítit svěží zápach z úst svého kolegy, potřebuje k životu mnohem větší akční rádius ......