02.07.11

Rilský manastýr - Bulharsko




Rilský monastýr v Bulharsku  (wiki info) je nabozensky skvost, perla pravoslavné církve v Bulharsku. Byl vybudován na počest Ivana v pohori Rila.

Na monastyr jedem ze Sofie a protože se blizi check out z tedle země, volíme nejrychlejsi způsob dopravy. Jedeme nejdriv vlakem, pak stopem a v horach k monastyru busem. Protože a prestoze je to perla, nebojím se rict stejna jako Lednice, je zde plno turistu, ale neplatí se vlezne. Lide se sem sjizdeji uctít památku i se pokochat prekrasnymi horskymi panoramaty.

My stravili v arealu snad nekolik hodin. Na nadvori je kostel podobne jako v Rumunsku zdobeny freskami zvenci. Clovek obchazi celou tuto stavbu a snazi se zaradit malby do biblickych pribehu, ktere mu jeste utkvely v pameti. Vstup dovnitr je zdarma, je nutné se ale zahalit. Muzum postaci pouze kalhoty, zeny museji mit zahalena i ramena. Oblekame tedy tri tydny smradlavé, v batohu tlejici, v rekach prane a nad ohnem susene svrsky a usmivame nad myslenkou, kolik volne prostoru okolo nas lide nechaji.

Nadherne malby, biblicka vyobrazeni nebo mnisi stale zde zijici působí, ze snad ani nepatri do tohoto sveta. Connect se svetskym svetem zde udrzuji vsude pritomni stankari (nastestni ne uvrnitr arealu). Pres vsechnu tuto krasu a uchvatnost nam to ale stejne nedalo a vypadli jsme jeste na kratky trek.

Jak uz je to v ortodoxni cirkvi zvykem, jsou vsude okolo ikony. Jak uz je to zvykem asi v kazde cirkvi, kostel nebo chram neni postaven na skutecne pustevne. Vydavame se tedy misto svateho Ivana hledat. Je to celkem narocny vyslap podel skal. Kdyz se dostaneme k jeskyni, kde je praminek s vodou, hrnicek a pouze par lidi, neubranim se otazce, proc lide jezdi uctit Ivana do monastyru. Ale do mista kde lecil, poustevnicil, zil a zemrel, nezabloudi... No, kazdemu po vuli.

Potkame tu par z Moravy a je to super, ostatne jako vždy, slyset rodnou rec po dlouhe dobe. Dozvidame se, ze v Bulharsku se ma vyskytovat priblizne sest set medvedu – parada, chceme v horach stanovat. Nicmene nas to ani na chvili neodrazuje a vydavame se do kopcu. Po ceste narazime na kemp, kde si dopravame asi nejlepsi sopak v zivote, cevabcici a pivo :D. Cesta k jezeru Suchoto ma trvat jen tri hodiny, takze pocitame, ze bez batoziny jsme za pet hodin zpatky i s prohlidkou. Vyslap – horska klasika noha pred nohu, zavrat a svalovice, ale vyhled stoji za to, krasa nesmirna. Cistounke pleso laka k vykoupani, ale neni time, supajdime zpatky...

Vecer se vykotvime na krasne rozkvetle louce, díkybohu, ze nejsme alergici, a uzivame si ze stanu pohodu tohoto mista. Uz ted jsem z vyhledu stastny jak zelva, to nejlepsi ale melo prijit. V noci, kdyz sla Barca neco checknout ven, me budi, ze musim neco videt. V domeni, ze se jedna o vytouzene setkani s medvedem, lezu tise jako myska, podivam se ze stanu a pak dostanu strasnou ranu. Hvezdy a obloha jako by staly na dosah ruky. Tohoto pohledu jsem se tak polekal, ze jsem cukl zpet do stanu. V miste, kde nejsou zadna svetla a obloha je tak pruzracna, vypadaly hvezdy jako jiskry na sametovem platne.

Rano, jako kazde rano v lese, kosa a jinovatka jako prase. Balime tedy tak rychle, jak to jde. K monastyru je to pekna streka a jeste k tomu z kopce (horsi jako DO kopce). Cestou jede asi jen jeden jeep, ridi jej Pop, ktereho jsme predesly den financne obdarovali. On nam za to naoplatku dopreje krasnou prochazkou Rilskym pohorim...:D