Spali jsme krásně dokud nás ráno nevzbudilo strašné horko. Vstáváme kolem 6 raní a doufáme že stopneme něco dřív než udeří největší hic. Už ted je snad kolem 40 stupnů
Ikdyž jsme měli domluvené tágo nevěřili jsme tomu, protože jsme nabídli nizkou cenu a on se nějak kroutil. Taky že nedojel. Stopovali jsme pouze chvíli a hned kamion se super klimou. Vzal nás jenom kousek, ale telefonem nám domluvil jiného kámoše, a ten nás vzal kus dal. Venku mezi tím pekelně vzrostla teplota a my se při výstupu z klimakabiny málem zhroutili.
Nestihneme ani přejít přes cestu a bere nás další stopař. Tentokrát přímo do Keraku. Cesta je nádherna vine se kopci a my jen zíráme do udolí.V Keraku zase trpíme hlady a hledáme cokoli na jídlo. Jeden místní nám poradí restauraci. Jdeme tam a pak litujeme za moc penez velmi velmi málo muziky. Polévka studená a kebab, no škoda mluvit. Útěchou bylo to že se s námi dal do řeči místní štamgast, kterého pak ještě nečekaně potkáme, a radí nám kudy je nejlepší cesta k Petře . Včetně informace že vstup do Petry je pouze za 5 DInárů.
Hrad je super máme anglicky mluvícího průvodce, který nám ukazuje zcela zjevné věci až nám to přijde trošku divné. Na prohlídce míjíme policistky (ačkoliv vypadali jako ženy za jejich postavu by se nestyděl leckterý vyhazovač) a pouze málo turistů. Nakonec nás náš milý průvodce zatahuje bokem a chce po nás bakšiš, částka o kterou si řekl byla však velmi závratná. Když jsem mu nabidl svou částku, řekl že to nechce a rukou mne odehnal pryč. Nedostal tedy nic. Vstupné jsme zaplatil.Muzeum na nádvoří je velmi krasné a datuje nejvýznamnější doby města Kerak od prehistorie až po současnost. Trošku nás zmátl směr prohlídky než nám došlo, že i ten se odehrává zprava do leva.
Velice nás překvapuje jak moc jsou zde odkazy na Bibli a křesťanství. Po odpočinku u krámku se suvenýry razíme richtung Petra. Cestou máme obrovské štěstí. Nacházíme pekárnu a nakupujeme tunu sladkého makového pečiva. Bohužel proto že sladké je opravdu ale opravdu sladké, až z toho bolí zuby a člověk má pocit že po jednom soustu může snad i létat. Posilněni cukrem razíme hledat spoj do Petry a samozřejmě starý známý problém ''odtud to nejede, jede to z jiného nádraží nebo taxíkem'' Naštěstí potkáváme jednoho chlapíka, který se nabídl že nás na to nádraží hodí. Vysadí nás a říká, který ten bus tam jede. Jenže jen co odjede, začnou se taxikáři hádat a šofér autobusu nám říká, že tam nejede že máme jet taxíkem. To nás už dost štve, pořád narážíme na to jak se stihnou mezi sebou domluvit.
Vydáváme se tedy stopem. po chvíli nám Zastaví jeden chlapík že nás tam za pade hodí, neberme. Pak nám zastaví jiný autobus a ten že nás zase hodí na jine nádraží odkud to do Petry jede. Barči se mezi tím podaří zastavit stop a ten nás na to nádraží hodí zadarmiko. Jakmile dojedeme vidíme hned bus to Petra. Mažeme dovnitř, ale protože je místní výběrčí poplatků protivný na mou krosnua náhodou o ni zakopne, naštvávám se a jdu pryč, což by se mohlo zdát jako chyba, protože spoje tam nejsou časté, po chvíli ale dojde řidič autobusu s prosíkem a omluvou at jedeme s ním. Jenže to si to u mě neměl podělat má krosna je nyní muj domov.
Máme štěstí a přijíždí autobus , který taky jede do Petry. Sice tam jede, ale až za dvě hodiny, my se tam vecpeme a celou dobu čekáme uvnitř. Řidič si jede domů odskočit, nakoupit vyspat a za dvě hodiny už konečně směr Petra. ......
Cesta je super. Jede se vlastně po dálnici v poušti takže se i dobře vyspíme páč to moc nedrnká. A je to tady Wadi Musa. Dáváme kebab a rychlo k Petře. Tam nás čeká sprcha. Člověk by neřekl že ho v tomto počasí dokáže něco zmrazit. Když stojíme u hlavní brány vidíme cenu 60 Dináru na osobu.( Dinár je o něco víc než Euro).
