Aurangabád a první setkání s Budhismem a Hinduismem औरंगाबाद

Aurangabád je typické indické město a nebýt toho, že je to výchozí bod pro návštěvu Ellorských a Adžantských jeskynních komplexů a Daulatabádské pevnosti, asi by ani nestalo za návštěvu. Ale menší bratr buddhistických jeskyní je i přímo u města a podívat se zde dá i na chudší verzi Tadž Mahalu.

Od vystoupení na vlakovém nádraží. je všude kravál a neuvěřitelná tlačenice. Naštěstí víme kam máme jít. Takže když se na nás vrhnou rikšáci, zdrháme jim. Hlavní cesta od vlakáče je neskutečně, ale opravdu neskutečně rušná takže je k nezaplacení mít šátek a udělat z něj roušku. Jinak člověk chrmle jako tuberák.
 Po 40 minutách troubení už každý ohluchne (o jak prozíravé bylo vzít si špunty do uší). Takže jdeme jako atrakce s šátkama a zacpanýma ušima :D.  


Jsme ubytování v hostelu YHA (station road west,160-noc, bez jídla).Ubytovat se zde je velmi zábavné. Náš průvodce Lonely Planet nám radí bydlet zde, jen v krajním případě, že prý zdejší majitelka je svérázná, ale to je velmi slabě řečeno. Hostel pamatuje lepší časy (hooodně dávno) zvláštní ale je, že kdyby si tady dali jen trošku záležet, bylo by to tu jako nějaké letní sídlo. Je to ale nejblíž vlakovému nádraží a tak si říkáme, že zvládneme přece všechno:) - skoro. 

".....zdrželo mě pozorování velkých ještěrek"

Indian Streetfood

  Na ubytování tu potřebují kopie všech osobních dokladů, stejně tak jako i studentského průkazu, takže zapsat se trvá skoro 40 min. Paní domácí zde moc času netráví. Má tu místo sebe pána, který anglicky neumí, ale toto se snaží dohnat nakažlivými úsměvy a ochotou. S tím jsem si užil taky legraci. Večer jsme se s ním dívali ve foyer na "Indie má talent". Recepčního to zřejmě tak nebralo jako nás, protože u toho usnul. Když pořad přerušila reklama, tak se vzbudil a že už máme jít spát (trošku nám to bylo líto podle znělky měly přijít atraktivní vystoupení, tuším něco s noži). Poslušně tedy odcházíme, je to přeci jen mládežnický hostel, dost, že nemusíme spát odděleně :-) Když uleháme ke spánku, probere mě hlasitá televize. Po nějaké chvíli jdu říct recepčnímu at´ si ji ztiší. On ale zase spí ??? Tak mu ji ztiším sám. Ale sotva vyjdu zpět do  pokoje (zdrželo mě pozorování velkých ještěrek, které pobíhaly po chodbě) televize už zase řve. Takže jdu zase dolu ... takto se to opakuje asi třikrát - pan vždy usnul a já bednu vždy ztišil- než.... Napadla mě spásná myšlenka. Víme že v Indii je nestabilní el.proud. Takže jsem televizi vytáhl ze zásuvky a říkal jsem si, že si šéf bude myslet že prostě vypadl proud.  Zabralo to :D

     Check out je brzy ráno, Ïndové obecně velmi brzy vstávají a proto když jsme se rozhodli, že tu budem ještě jednu noc, dojde majitelka velmi brzy (5 min po check outu ráno a začne na mě velmi intenzivně a pronikavě volat, že chce zaplatit další den, jakoby čekala jestli se odhlásíme včas potvora ;-) ) zaplatím tedy hned, ale hlas, kterým mě vzbudila se mi tak vryl do paměti,že už jsem dál spat nemohl.

".......místní jsou si toho vědomi a sami to nazývají HENGLISH (Hindi plus English)."

trénující mniši

Voláme rikšu a snažíme se ukecat cenu na částku doporučenou. Při tomto ukecávání se všude okolo nás seběhne spousta lidi. Všichni mají velmi důležité výrazy, ale nikdo nerozumí co chceme. Chceme totiž jet nejdřív na bazar a pak k tomu mini mahálku.  Po nějaké době někdo zavolá někoho, jenž mluví jakž takž anglicky. Obecně je v Indii velký hluk, ale na ulici blízko silnice musí člověk doslova křičet. A přesto že Britové tady byli velmi dlouho, angličtina místních s příchutí indického dialektu je pro nás občas nesrozumitelná, místní jsou si toho vědomi a sami to nazývají HENGLISH (Hindi plus English). Takže se nám často stává že prostě nerozumíme vůbec nic. Nejinak tomu bylo i tady. Jediné co jde pochopit jsou čísla:) nakonec z důvodu časového tlaku jedeme pouze do jeskyní.
   

  


  

     Tady vídíme konečně to, pro co jsme sem jeli.Krásná příroda plná zajímavých zvuků se zakomponovanými sakrálními stavbami (jen tu chybí opice:D ) 

     Areál zde tvoří x jeskyní, s různými sochami božstev uvnitř. Některé patři hinduistům jiné buddhistům. Na tomto místě jsme unešeni, všude okol nás to žije barvami a zvuky. Po obhlédnutí okolí jsme si jisti, že až sem pojedem příště bereme s sebou stan. Když budem trošku víc opatrní než obvykle, není se čeho bát. Působí to tu na mě kouzelně, krásný mechový koberec, kousek dál ve skále vytesaná studánka s rybami a energie sálající ze soch božstev. Toto místo velmi kontrastuje s městem, které leží opodál. Tady je nutné hlídat si čas, protože zdejší atmosféra nutí člověka si zde sednout a nad ničím nehloubat nikam se nehnat a na nic nemyslet. Prostě čučet jako puk.

  Tyto jeskyně mají oproti Ellorským (kam jedeme druhý den), nebo Adjantským obrovskou výhodu- nikdo tu není. Kromě výberčího vstupného a jednoho návštěvníka jsme  tu sami. O to víc si to užíváme. Prolézáme z jedné jeskyně do druhé, zajímavostí je že většina jeskyní je zde uměle vyrobena. (na schodech z jedné vysuté jeskynky se na mokrých kamenech Barča málem sejme :D)

Máme velké štěstí, protože zrovna pod kopcem pod námi je buddhistický klášter.  A zrovna tam mají na pořadu dne modlení a trénink bojových umění. Zdálky bohužel nejde moc poznat ojako boj umění se jedná..Užíváme si klidu a čučíme jen Barunka je celá nesvá, jednak už její blbě a jednak eště neviděla ani jednu z opic, kvůli kterým možná do Indie vůbec jela…

   ..........   v této zahradě jeskyní chvíli zůstáváme a kocháme se za zpěvu papoušků atmosferou Budhistických jeskyní s mnichy bojovníky v povzdálí.










Praktické info:   Bez šátku a špuntů do uší, je pobyt v Indii náročný a nepohodlný. Pokud někdo nemá něco z těchto dvou věcí. Doporučuji dívat se po obchodech, které jsou zastrčené hluboko v uličkách. Tam se dá, ikdyž za celkem vysokou cenu, koupit nápoj po jehož požití vám ani neustálý hluk, prach a tlačenice nebudou toliko vadit  Před zakoupením je dobré se ujistit že má minimálně 40 vol. S tímto anestetikem by se to nemělo příliš přehánět, ročně na něj oslepne několik desítek lidí. Protože tento druh alkoholu (samozřejmě pišu o vodce) jsem neměl odvahu zde zkoušet, byl jsem za špunty o to štastnější.