Jak jsem psala nedala jsem na varovaní, že během obětního svátku nemáme moc vycházet na ulici a vypravily jsme se dneska s mojí supr spolubydlící do jednoho z těch chudších předměstí Kahíry, které nám šéfka doporučila jako centrum krvavě-nechutného dění.
Pohled z našeho okna
Zatímco sousedi v deset dopoledne měli poslední ze svých býků stažené a už jen porcovali biftečky (mrkni na fotku), my jsme metrem vystoupili na zastávce El Malek el Saleh a čekali nečekané.
pravičácká ovce
Avizováno bylo toto: brodění po kotníky v krvi, mezitím plavajíci hlavy zvířat, veselý muslimové a mrtvolný puch. Tímto bych chtěla vyzvat všechny zabedněnce v jakékoliv podobě, ať si začnou dívat do huby, protože realita byla následující: Většina rodin sice porážela kozu, ovci, ti bohatší býky, ale nebylo to nic jiného než naše zimní zabijačka. Skoro nic se samozřejmě nedělo na ulici, ale většinou na dvorcích v soukromí - co se na ulicích odehrávalo byly scény v řeznictvích, když to rodiny přenechali zkušeným řezníkům a pak si jen odvezli maso. Sem tam jsme narazili na loužičku krve u kontejnerů, protože zbytky šli samozřejmě do odpadu. Občas někdo na chodníku prodával kůži, což mi taky nepřijde nějak drastické a mrtvolný puch se taky nekonal, protože přece nejsou blbý, aby v tom pařasu necháváli vnitřnosti a krev válat na ulici.. vše se hned spláchlo do kanálu, i obsah střev a nikde tu nic nesmrdí...
První syn
pak chtěl i táta
A jak říkala moje spolubydlící museli jsme i docela hledat, aby jsme nějaké to místo, kde se zabíjelo, našli..snad jsme byli kvůli těm mylným očekáváním trochu zklamané J taky nutno podotknout, že jsme tvrzení opravdu důveřovali, protože jsmeho měli od šéfky, která tu traví rok co rok šest měsíců už 14 let, asi se taky bála vyjít a měla to z druhé ruky, nebo co
''Och jak důležité je v životě zvednout prdel a přesvědčit se o tom, že co jste někde četli nebo co vám někdo řekl, že je pravda...''
Je to stejné jako u nás tak oblíbený argument, ať nám muslimové v Evropě nestaví mešity, vždyť kdybysme chtěli u nich postavit kostel, vyhodili by nás do vzduchu...Tak se na to mrkněme, kostely a křesťanské komunity jsou ve všech arabských zemích (snad kromě Saudské Arábie, což je extremní příklad) a myslím, že arabský svět s tím nemá problém. Dál to rozvádět asi nemá cenu (viz Maroniti, Syrská ortodoxní církev, Koptská církev nebo Arméni na Blízkém Východě)...
''....V jejím případě to dopadlo dobře, ale že prý se v té budově jednou ztratili velvyslankyně ze Sierra Leone asi na čtrnáct dní....''
Dalším zajimavým zážitkem posledních dní bylo vyřizování pracovních víz. Musím říct, že jsme to sfoukli dost rychle, asi za tři hodiny, ale to taky jen proto, že Australanka Natalie to dělala už po x té a přesně věděla co a jak..
Nejdřív jsme se kodrcali do oblasti Abassya, kde se nachází Supreme Council of Antiquities, tedy egyptský památkový ústav a lapí tam Dr. Zahi Hawass (ta egyptologická máňa co se stylizuje jako Indiana Jones). Budova je rozmlácený panelák, v místnostech 5 krát 5 metrů sedí 8 úředníků, každý za vlastním obřím stolem, takže pohyb omezen.. a to vše v 11 patrech. Výtah má vlastní hlavu, vlastní pravidla a tím pádem i vlastního „strojvedoucího“, který určuje prioritu zastávek mezi přízemím a 11. patrem podle nálady, úplatku nebo důležitosti osoby, kterou veze.
V kanceláři pak prý už legendární Ms. Samye pečlivě opsala každé písmenko z našich pasů na kus papíru - za asistence další milé prdelaté paní v letech, která jí hlavně pomáhala vyrvat nebo naopak zakopat dovnitř beznadějně přeplněné šuplíky. No škoda, že se tam nesmělo fotit.. J
S obdrženými lejstry jsme museli na druhý konec města na imigrační úřad, tomu monstru se říká „Mogamma“ (http://en.wikipedia.org/wiki/The_Mogamma). Je to obrovský bárak, zas široký jak dlouhý a uvnitř to je až na ty neustále kontroly kovů a rentgeny jako v holubníku. Přepážky mají buď plexi nebo mříže. Když chytnete přepážku s mřížema začíná boj, chytnete se jedné šprušle, začnete kolem sebe kopat a přitahujete se co nejblíž k úřednici než to ostatní vzdají. Stojíte-li u plexiskla použijete za a) lokting, nebo za b) tak jako my prostorově výraznou osobu (v našem případě Natalie – čupr holka s velkýma k....) jako útoční štít k pohybu vpřed. Pak už to jde jako pomásle, úředníci tady jsou sice byrokrati, ale makají vskutku roboticky. Ta ženská, co nám vypisovala formuláře se na ně při psaní vůbec nedívala...
Důležité také je, se v Mogamma neztratit, jak se to stalo jedné z nás. Otočila se u kontroly zavazadel asi na vteřinu a už nás nenašla. V jejím případě to dopadlo dobře, ale že prý se v té budově jednou ztratili velvyslankyně ze Sierra Leone asi na čtrnáct dní. Jak?
No prostě nějak neměla po ruce pas a když nemohla prokázat totožnost, tak jí zabásli do sklepení budovy, jako že je v zemi ilegálně. Manžel ji tam objevil po dvou týdnech pátrání polomrtvou, protože dostávala jen vodu (v egyptských nemocnicích i vězeních apod. se o vás musí starat rodina, stát má jiné starosti)...
Taky nám byli vybaveni archeologické průkazy, takže máme na památky vstup zdarma. Mě ho samozřejme ty ku... hned první den před Menkaurovou pyramidou v Gíze čmajtli. Tím nejdebilnějším způsobem ze zavřené knížky, kterou jsem měla v klíně. Kluci byli fakt šikovní.. Inteligentně jsem se pak snažila vplížit mezi spodinu památkového areálu (což jsou ilegální prodavači – AJ GIV YUUU EDŽIPŠN PRAJZ ) a odkoupit ho na domnělém černém trhu zpátky, ale moje skutečně černočerná spojka selhala... no nic, průser jak sviňa, kdoví jestli je možné získat náhradní...ale štěstí při mě stálo a večer už jsem měla nový...
