Barča se na něj těšila už ve Vídni. Mám pocit, že jsem víc slyšel o veslování než o studiu. Tento článek tedy bude o tom jak tu Bandrs "sestavila" veslařský tým nováčků a jak sice nevyhrály závod, ale získaly si obrovský respekt, soupeřů i zkušenějších závodníků.
Po příjezdu se Barča hned zajímala o to jak se dostat do veslařského týmu. Na koleji je týmů několik, ale jsou to pokročilá a sehraná družstva. Jako nováček měla nastoupit k ostatním nováčkům. Ale byl tu tak trochu problém s domluvou se zodpovědnou osobou. Proto se rozhodla zájemce a trenéry kontaktovat sama. Tím se ji podařilo sestavit tým a dostat se do divize. První závod, který spolu měly byl závod na trenažérech. Tam sice nevyhrály, ale zjistily, že mají celkem vysoké šance, protože se po pár trénincích umístily celkem dobře . Holky se do toho pustily naplno. Barča se stala kapitánkou lodi a podařilo se ji protlačit nejlepší tréninkové časy v tělocvičně, na vodě se bohužel museli přizpůsobit pravidlům. :D. Její spolujezdkyně dotáhla dva trenéry CrossFitu, bývalé US Navy Seals, takže jejich trénink byl opravdu pestrý a před závody i velmi intenzivní. Chut´ to všechno prodat, zúročit dřinu, odříkání a odměnit se v podobě hlavní trofeje tedy byla obrovská.
Závody Bumps spočivaji v tom, že se na řece rozestaví lodě ve vzdálenosti xx metrů od sebe. Na výstřel z děla všechny naráz vyrazí a cílem je dotknout se lodě před sebou a zárověn nebýt dohnán. Jakmile dojde ke kontaktu lodě jdou na stranu a pro obě tím závod končí. Celá tato soutěž trvá týden a "vítězem" je ten, kdo se každý den dotkne lodě před sebou. Jako trofej pak dostane od koleje, za kterou tým závodí, veslo se jmény posádky. Zavodi se v tzv divizích - dle zkušeností a pohlaví, atd. atd.
První den. Holky nevědí co je pořádně čeká, jsou připravené vydat ze sebe všechno. Stres jede na plné obrátky a návštěvy záchodu připominaji období před zkouškou. Poté co kanonáda zahají stíhání celkem s přehledem po pár metrech vyhrávájí.... nestihly se ani zadýchat.
Druhý den se jim bohužel stane nehoda, po pár desítkách metrů se jedné z nich zasekne veslo ve vodě a nejde vysvobodit. Se zaseklým veslem se nedá závodit a lod´ Lady Julia dnes končí.
Třetí den s bilancí jedna:jedna a s vidinou že musí vyhrát pokaždé, aby památeční veslo dostaly, dává holkám pěkně psychicky zabrat. Jak ted už ví, mají asi ze všech soupeřek nejlepší kondici, takže se musí více soustředit na techniku. Barča je z toho na prášky solidně, připomíná jí to stres který zažívala před zápasy v karate. Bohužel konči po pár metrech zase zaseknutým veslem. Barču to štve o to víc, protože lod´ za nimi je dohnala až po strašně dlouhé době a nebýt této nehody, nikdy by je nedojely. No, holky z oné lodi slavily jakoby vyhrály celý závod. Tak velké už má Lady Julia jméno - dostat ji i takovýmto způsobem je velký úspěch!!!!!
Posledního závodu se konečně můžu zúčastnit i já. Jede se v sobotu odpoledne. Holky jsou už celkem v klidu a snaží se brzdit kapitánku, která včerejší oslavu soupeřek bere jako políček. Dnes jsou ty, co je včera drcli před nimi a proto se jim musí "pomstít" :D. Když už jsou holky, na vodě nervozita v nich stoupá, jsou tu za celý tým. Nikdo nesmí udělat chybu, protože si to pak odnesou všechny. Ještě než se dostaneme do startovních pozic, podaří se Barči zlomit dřevěné držadlo vesla. Jasně, je prožrané červotočem, ale okolní týmy to neví a působí to velmi odhodlaně a agresivně.
Signál ke startu je naposledy rána z děla. A holky jedou. Sám jsem byl v klidu celou dobu, můj závod to není, ale jak začínal odpočet a jak zazněl signál, něco ve mě poskočilo a projevilo se mé zavodni srdce a desítky odsoutěžených hodin. Znervózněl jsem jako bych tam v té lodi seděl sám. Pocítil jsem strašnou touhu nějak holkám pomoct, něco pro ně udělat, ale víc než povzbuzovat je udělat nejde. Je to jen na nich.
Daly strašné odhodlání, prostě to musí vyjít. Jel jsem vedle nich na kole a tak mě vtáhly do toho že jsem se málem zapoměl vyhýbat ostatním :D.
Slyšíme první píštalku, to znamená jsou na jednu délku lodi od veslice před nimi. Pak druhá pištalka, jsou na půl délky lodi. Celé jim to ale nějak trvá, začínám se bát že jim ujedou, vzdálenost ke konci závodu se bliži čím dál rychleji. V tom ale buch bác. Lady Julia to napálí do lodi před nimi. Vletěli do nich s takovou energií, že celkem solidně sejmuly coxe (háčka, toho co kormidluje lod). Takže než propukl jásot, měli jsme chvíli strach že to může být i vážné. Ale radost je radost. Kluci hned utrhly větvičky - tradiční symbol vítěze, které se holky vmontovali do vlasů. A pak následuje cesta do Boat housu, cesta pro vítěze. Cestou zpět na ně ze břehy volali fanoušci. Zvláště lidi z naši koleje věděli, že holky začali s treninkem mnohem, mnohem později než ostatni, a jaké měly ze začátku problémy, ale dohnaly to intenzitou, nasazením a pestrostí (jednou jsem jim i já dal lekci :D :D :D).
Takže nezáleži na tom, že nevyhrály každý den, vyhrály to co vyhrát mohly. Sport je sport a někdy o výsledku rozhodne i náhoda. Jsem si jistý, že nebýt těch hloupých nehod, má naše kolej veslo se jmény závodnic z Lady Julia.
Na video z závodu se můžete podivat zde !
