Když jsme se rozhodli koupit si letenku do Indie, zaradoval jsem se a řekl si, že konečně ochutnám něco tak ostrého, že to hned budu muset vyplivnout. Takovou jsem měl představu o indické kuchyni – pálivá a ostrá jak Chuck Norris. Dokonce jsem byl i varován, ať to s ostrostí nepřeháním, že mě to může sejmout :D. No, bral jsem to jako výzvu a podobně jako na jiné věci (utírání bez toaletáku :DDD ) jsem se řádně předem připravoval beraními rohy a papričkami. Nejvíc jsem se ale bál, že jakožto masožravec, který k řízku nejraději přikusuje salám, budu mít problém s vegetariánským zaměřením. To, co se ale stalo, mě velmi překvapilo. Kuchyně nebyla až tak ostrá a vegstrava byla tak dobrá, že mi flák masa vůbec nechyběl.
Indická kuchyně je velmi pestrá, překypuje barvami, chutěmi a vůněmi. Mně osobně nejvíc uchvátila široká nabídka omáček. Když jsem poprvé dostal tác s hromadou rýže a šesti omáčkami, nevěděl jsem, co si myslet. Jedna byla sladká, druhá slaná... prostě všechny chutě. Koření dávají do všeho. Kořenit je pro Indii typické (chvílemi jsem měl pocit, že koření i zmrzlinu – nekecám, jedna byla jak ďábelská topinka). Základní potravinou je rýže, která se v různých podobách (vařená, smažená, pečená, dušená) spolu s různými plackami podává skoro ke všemu. Celé se to jí takovým způsobem, že se troška omáčky vylije na rýži a zamíchá, až vznikne kašička, ta se pak nabere na prostředník a ukazovák a palcem natlačí do pusy.
Přestože máme všichni Indii zafixovanou jako zemi chudou a hladem trpící, v místech, kde jsme byli, jsem ten pocit neměl. Jídla bylo všude dost – všude samá kráva, dokonce i mezi auty (pro Scheldony – toto byl sarkasmus :D). Měl jsem pocit, že zhruba na každých padesáti metrech je restaurace, bufet nebo pouliční občerstvení.
Když jsem se vrátil domů, indická jídla mi chyběla. Ve Vídni je spousta indických restaurací, ale… Chutě jsou uzpůsobeny místním. Bohužel, známe to všichni. Snad si někdo nemyslí, že ve Vietnamu je národním jídlem kung pao a gyros s rýží… Při své snaze aspoň si sám něco uklohnit, jsem narazil na výborný blog paní, která v Indii žije. ODKAZ!!!! Proto doporučuji všem, kteří si chtějí v sobotu udělat výjimečný oběd, ať zabrousí na tyto stránky. A nebojte, je to slovensky ;D
Indická kuchyně je velmi pestrá, překypuje barvami, chutěmi a vůněmi. Mně osobně nejvíc uchvátila široká nabídka omáček. Když jsem poprvé dostal tác s hromadou rýže a šesti omáčkami, nevěděl jsem, co si myslet. Jedna byla sladká, druhá slaná... prostě všechny chutě. Koření dávají do všeho. Kořenit je pro Indii typické (chvílemi jsem měl pocit, že koření i zmrzlinu – nekecám, jedna byla jak ďábelská topinka). Základní potravinou je rýže, která se v různých podobách (vařená, smažená, pečená, dušená) spolu s různými plackami podává skoro ke všemu. Celé se to jí takovým způsobem, že se troška omáčky vylije na rýži a zamíchá, až vznikne kašička, ta se pak nabere na prostředník a ukazovák a palcem natlačí do pusy.
Přestože máme všichni Indii zafixovanou jako zemi chudou a hladem trpící, v místech, kde jsme byli, jsem ten pocit neměl. Jídla bylo všude dost – všude samá kráva, dokonce i mezi auty (pro Scheldony – toto byl sarkasmus :D). Měl jsem pocit, že zhruba na každých padesáti metrech je restaurace, bufet nebo pouliční občerstvení.
Když jsem se vrátil domů, indická jídla mi chyběla. Ve Vídni je spousta indických restaurací, ale… Chutě jsou uzpůsobeny místním. Bohužel, známe to všichni. Snad si někdo nemyslí, že ve Vietnamu je národním jídlem kung pao a gyros s rýží… Při své snaze aspoň si sám něco uklohnit, jsem narazil na výborný blog paní, která v Indii žije. ODKAZ!!!! Proto doporučuji všem, kteří si chtějí v sobotu udělat výjimečný oběd, ať zabrousí na tyto stránky. A nebojte, je to slovensky ;D
 |
| Fastfood |
