Již v Jordánsku jsme s Barčou cítili, že nám není úplně dobře. Prikladali jsme to tomu, ze jsme uz skoro mesic na cestách (pred tím jsme byli tri týdny v Armenii) a že telo nám takto protestuje a rika si o komfort který pod širým nebem chybí.
Taky byl taky zrovna Ramadán a silena horka. Takže vyčerpání nejvyší kategorie.
 |
| Barunka, legendarni gemma :D a paní s nemluvnětem |
Až to cele vyvrcholilo v jednom spacím vlaku.
Celý pech se rozjel tím když jsme nestihli koupit rezervaci na postele v lůžkovém vlaku. Jeden pár Australanů s nemluvnětem nám poradil, že se máme zeptat průvodčího a položit vedle prosby i nějakou tu bankovku. Takže jsem šel uplácet. No vyšlo to a lůžka jsme dostali... Když jsme sledovali australské manžele jak absolutně bezstarostně cestují s tak malým prdolou, nechápali jsme. Všichni máme Indii zafixovanou jako jedno velké líhniště nemocí a ted toto ? Říkal jsem si, že určitě je jeden z nich lékař.. o jak jsem se strefil...
Když už jsme konečně ulehli zničeho nic mne rozbolelo pod srdcem. Bolest byla tak velká a tak šílená, že jsem o tom musel říct Barunce. Zničeho nic mě začala šíleně bolet levá ruka a krk. V tu chvíli jsem myslel, že umírám na infarkt nebo tak něco.Nemohl jsem ani pořádně mluvit. A proto že vlak měl jet celou noc bez přestávky, přešel můj šílený strach v strach šíleně panický. Barunka se tedy ihned vydala hledat lekáře. Když se dlouho nevracela, vstal jsem a zeptal se právě australských spolucestujících, zda-li nejsou lékaři. Paní mi v klidu odpověděla on a jen a ukázala na manželovu postel. Ten se právě budil a naprosto v klidu se ptá co mi je... Mezi tím došla Barča s Indickými lékaři. No indičtí lékaři když viděli, že jsem už v péči jiného lékaře otočili se a šli spát.. Neměli absolutně žádný zájem se něčemu od západáka přiučit anebo možná se i nechtěli rozrušit před spaním.
Brali jsme Lariam - antimalarikum, které má snad víc negativ jak pozitiv. Proto když jsem ležel a říkal co mi je v duchu jsem se modlil ''bože jen žádné další bílé prášky''. Jak se mi ulevilo když medik vytáhl homeopatickou lékárnu. Namíchal mi potom leky přímo na míru. Zajímavé bylo, že se mě víc ptal na to jak se cítím, než na to jak mi je.. Poprvé mi léky bolest na chvíli utišily, ale pak se vrátila ještě silnější. Proto mi namíchal ještě jednu dávku, ale i ta mi ulevila jen na chvíli. Napotřetí vytáhl velkou knihu Hoemopatie a pečlivě vybíral co mi dá. Když jsem je polkl, řekl mi že kdykoli ucítím zase takový strach a takový pocit, mám se věnovat dechové technice zvané Pranajáma a podrobně mi ji vysvětlil. Poté si šel naprosto v klidu lehnout. Já se mezi tím asi hodinu modlil jak jsem byl psychicky hotový...
Hodný pán medik a homeopat mi řekl, že antimalarika brát nemáme vůbec. Řekl mi že Indové jsou nejlepší na světě v léčení malarie a antibiotika, která jsem v tu dobu baštil mám zahodit někde ze skály. Byla to asi nejšílenější noc v mém životě a pomohla mi právě homeopatie. Nejlepší na tom právě bylo to, že běloch mě léčil bylinami a učil dechovou techniku.
Přesto všechno si mám ještě pro sichr zajít na pořádné vyšetření.
Druhý den jsme proto hned po ubytování v Kochi, navštívili nemocnice. Státní i soukromou ... a to bylo dobrodružství taky samo o sobě.
