MUMBAI - kulturní šok !!!
Cesta do čtvrti Kolaba trvá ráno hodinu! Zažíváme kulturní šok. Naskýtá se nám pohled na probouzející se město. Lidé spící na ulicích se zvedají a všemožně vykonavají své fyzické potřeby. Doprava houstne a začíná přibývat i hluku.
Sedíme přimraženi v autě a máme pocit, jako bychom byli někde na safari a naše taxi je to jediné pevné a skutečné v tomto chaotickém mumrai okolo nás.
Lidé se procházejí po silnici při plném provozu. Když jsem si všiml, že ve předu všichni něco objíždějí, zjistil jsem, že si na silnici ustlala tu krava, tam bezdomvec a nebo že na krajnici kadí dítě. Chtě nechtě zalézám čím dál hlouběji do sedačky. Má první myšlenka je, že tady se nikdo s ničím nemazlí. A že hlavní je nedostat se do problémů, co se hygieny a policie týče.
''S tímto byrokratickým slonem, zažijeme ješťe kopu srandy''
Těsně před tím než vystoupíme, se nám do auta cpe místní dohazovač. Přes okénko nám nabízí ubytováni, když odmítáme, řekne něco taxikáři a ten zničeho nic zastaví, že dál nejede! Ani po velkém naléhání nás k hostelu dovézt nechce. Vystupujem a dohazovač je ve svém živlu. Zkouší na nás všechny triky. Že Salvation army je drahé, zavřené, plné, že hostel je jeho kamaráda, že on nemá za co jíst a žije jen z provize atd.
Problém je v tom, že hostel jeho kamaráda je asi 4x dražší. Do Armády spásy jdeme tedy po svých. Asi po čtyřiceti minutách tam dorazíme a koho nepotkáme? Náš dohazovač tam sedí na schodech (ten šmejd znal zkratku:)), ani tady se ho nemůžeme zbavit a pořád po nás chce čaj, že ten máme neomezeně zadarmo. Jenže abychom měli nárok na dnešní snídani i s čajem, museli bychom tu být ubytovaní již včera, to mu ale nejde vysvětlit.
Indové jsou neuvěřitelně byrokratický národ. Takže registrace probíhá tak, že se v přízemí vypíše papírek. S tím se jde do patra, kde se vypíše papírek na snídaně a pak zpět do přízemí dokončit registraci. S tímto byrokratickým slonem zažijeme ještě kopu srandy, ale i pěkných stresů. Ubytovna je to opravdu hrozná, jeden záchod na patro, různí hmyzí živočichové a špína.
Takže moc dobře nám není. Jdeme si lehnou odděleně (pokoje jsou zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy). Po pár hodinách spánku se probudím v tomto cizím prostředí a nějak na mě doléhá smutek nebo co, jdu za Barčou, ta už je vzhůru také a necítí se o moc lépe než já. Všude kolem nás jsou stejní cestovatelé jako my a to je velmi příjemné. Všichni máme v rukou vydání průvodce od Lonely planet v různých jazycích, domovy v batohu a dobrodružnou náladu.
....prvních pár soust mi řeklo, že budem kamarádi!!!!
Jdeme na krátkou procházku po městě, ale po hodině jsme zpátky. Lariam nám negativně ovlivňuje psychiku. Jsme zklíčení a cítíme se zle. Ptáme se lidí v hostelu, ale všichni nám říkají, že tady je zbytečné ho brát a že vedlejší účinky jsou silné a má je téměř každý. My ho berem dál . . . Chyba. Ale co už ....
Naši první zkušenost s indickou kuchyní jsme měli v restauraci Laksmi, která nám byla doporučena. Restaurace byla vynikající a navíc byla blízko našeho ubytování. Když jsme tam došli, nebyli jsme pro štamgasty atrakce jako jinde, snad díky tomu že restaurace byla v blízkosti hostelu., Řekl jsem si, když jsem viděl zdejší potravu, že když já zvládnu bezmasá jídla a Barunka zdejší hygienu (jako chlap jsem na tyto tech otrlejší) máme vyhráno.
Když mi donesli místní specialitu Mumbai thali, nejdřív jsem nevěděl jak to sníst, ale prvních pár soust mi řeklo, že budem kamarádi!!!!
Opravdu jsem si vytéčně pochutnal. Barunka, která se z šoku vzpamatovávala pomaleji, se do jídla moc nehrnula. Ale sladkosti jí velmi chutnaly. :D K mému velkému překvapení je zdejší čaj stejný jako u nás. Přestože nejsem nějaký fajnšmekr, považuji se za čajomilce a byl jsem zvědavý, co všechno mi Indie po této stránce nabídne. Tak jako si spousta lidí myslí, že u nás víno teče z kohoutků, myslel jsem si asi i já, že tady pijí čajové skvosty všude :D.
Jídlo je pro nás těžko pojmenovatelné a tak trošku i težko zapamatovatelné :D Jídelní lístek zde má velmi, velmi mnoho položek. Proto vytahujeme notes a po zbytek pobytu veškerá jídla, která kde sníme, bodujeme. Toto se časem ukázalo jako velmi chytré, protože ve chvílích, kdy jsme neměli náladu přemýšlet nad tím, co si dáme, jsme vybírali právě podle bodů.
Tady dáváme 5 z 5 za thali. Když se sem po více jak měsíci vrátím již jako zkušený :D (a jím Mumbai thali inidickým způsobem tzn. rukou), davám opět 5 z 5.
..... Thali tady mají prostě skvělý
Cesta do čtvrti Kolaba trvá ráno hodinu! Zažíváme kulturní šok. Naskýtá se nám pohled na probouzející se město. Lidé spící na ulicích se zvedají a všemožně vykonavají své fyzické potřeby. Doprava houstne a začíná přibývat i hluku.
Sedíme přimraženi v autě a máme pocit, jako bychom byli někde na safari a naše taxi je to jediné pevné a skutečné v tomto chaotickém mumrai okolo nás.
Lidé se procházejí po silnici při plném provozu. Když jsem si všiml, že ve předu všichni něco objíždějí, zjistil jsem, že si na silnici ustlala tu krava, tam bezdomvec a nebo že na krajnici kadí dítě. Chtě nechtě zalézám čím dál hlouběji do sedačky. Má první myšlenka je, že tady se nikdo s ničím nemazlí. A že hlavní je nedostat se do problémů, co se hygieny a policie týče.
''S tímto byrokratickým slonem, zažijeme ješťe kopu srandy''
Těsně před tím než vystoupíme, se nám do auta cpe místní dohazovač. Přes okénko nám nabízí ubytováni, když odmítáme, řekne něco taxikáři a ten zničeho nic zastaví, že dál nejede! Ani po velkém naléhání nás k hostelu dovézt nechce. Vystupujem a dohazovač je ve svém živlu. Zkouší na nás všechny triky. Že Salvation army je drahé, zavřené, plné, že hostel je jeho kamaráda, že on nemá za co jíst a žije jen z provize atd.
Problém je v tom, že hostel jeho kamaráda je asi 4x dražší. Do Armády spásy jdeme tedy po svých. Asi po čtyřiceti minutách tam dorazíme a koho nepotkáme? Náš dohazovač tam sedí na schodech (ten šmejd znal zkratku:)), ani tady se ho nemůžeme zbavit a pořád po nás chce čaj, že ten máme neomezeně zadarmo. Jenže abychom měli nárok na dnešní snídani i s čajem, museli bychom tu být ubytovaní již včera, to mu ale nejde vysvětlit.
Indové jsou neuvěřitelně byrokratický národ. Takže registrace probíhá tak, že se v přízemí vypíše papírek. S tím se jde do patra, kde se vypíše papírek na snídaně a pak zpět do přízemí dokončit registraci. S tímto byrokratickým slonem zažijeme ještě kopu srandy, ale i pěkných stresů. Ubytovna je to opravdu hrozná, jeden záchod na patro, různí hmyzí živočichové a špína.
 * |
thali
|
Takže moc dobře nám není. Jdeme si lehnou odděleně (pokoje jsou zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy). Po pár hodinách spánku se probudím v tomto cizím prostředí a nějak na mě doléhá smutek nebo co, jdu za Barčou, ta už je vzhůru také a necítí se o moc lépe než já. Všude kolem nás jsou stejní cestovatelé jako my a to je velmi příjemné. Všichni máme v rukou vydání průvodce od Lonely planet v různých jazycích, domovy v batohu a dobrodružnou náladu.
....prvních pár soust mi řeklo, že budem kamarádi!!!!
Jdeme na krátkou procházku po městě, ale po hodině jsme zpátky. Lariam nám negativně ovlivňuje psychiku. Jsme zklíčení a cítíme se zle. Ptáme se lidí v hostelu, ale všichni nám říkají, že tady je zbytečné ho brát a že vedlejší účinky jsou silné a má je téměř každý. My ho berem dál . . . Chyba. Ale co už ....
Naši první zkušenost s indickou kuchyní jsme měli v restauraci Laksmi, která nám byla doporučena. Restaurace byla vynikající a navíc byla blízko našeho ubytování. Když jsme tam došli, nebyli jsme pro štamgasty atrakce jako jinde, snad díky tomu že restaurace byla v blízkosti hostelu., Řekl jsem si, když jsem viděl zdejší potravu, že když já zvládnu bezmasá jídla a Barunka zdejší hygienu (jako chlap jsem na tyto tech otrlejší) máme vyhráno.
Když mi donesli místní specialitu Mumbai thali, nejdřív jsem nevěděl jak to sníst, ale prvních pár soust mi řeklo, že budem kamarádi!!!!
Opravdu jsem si vytéčně pochutnal. Barunka, která se z šoku vzpamatovávala pomaleji, se do jídla moc nehrnula. Ale sladkosti jí velmi chutnaly. :D K mému velkému překvapení je zdejší čaj stejný jako u nás. Přestože nejsem nějaký fajnšmekr, považuji se za čajomilce a byl jsem zvědavý, co všechno mi Indie po této stránce nabídne. Tak jako si spousta lidí myslí, že u nás víno teče z kohoutků, myslel jsem si asi i já, že tady pijí čajové skvosty všude :D.
Jídlo je pro nás těžko pojmenovatelné a tak trošku i težko zapamatovatelné :D Jídelní lístek zde má velmi, velmi mnoho položek. Proto vytahujeme notes a po zbytek pobytu veškerá jídla, která kde sníme, bodujeme. Toto se časem ukázalo jako velmi chytré, protože ve chvílích, kdy jsme neměli náladu přemýšlet nad tím, co si dáme, jsme vybírali právě podle bodů.
Tady dáváme 5 z 5 za thali. Když se sem po více jak měsíci vrátím již jako zkušený :D (a jím Mumbai thali inidickým způsobem tzn. rukou), davám opět 5 z 5.
..... Thali tady mají prostě skvělý
