Hammam - aneb pohled na turecke lazne ženou a mužem.

Poslední den v Maroku se bohužel chýlí ke konci. Protože jsme ale za ten týden pěkně prosmrádli, hledáme poslední „atrakci“, kterou si chceme v této zemi užít. Turecké lázně – Hammam.

Bloudíme v Medině a rozhlížíme se (mezi tím zjistíme, jak to chodí v místní koželužně :D). Po večeři na slavném náměstí Jamaa el Fna (ještě proslavenější bombovým útokem krátce před naším příjezdem) si necháváme poradit od místního dohazovače – taxa jedno Euro za tři minuty chůze – a ocitáme se před zajímavými starými tureckými lázněmi.

Nyní popíšeme, jak na nás tyto lázně působily. Nejprve dostává klávesnici Barča...

Protože ženské jsou trochu víc puntičkářské i v arabském světě, kde je čas jinak nedůležitá veličina, tak jsem měla smůlu, že do dámské části marrakéšského hammamu jsem dorazila pět minut před zavíračkou. Takže zatímco Stanik si nechával oškrabávat kožu z těla ještě do půl jedenácté, já si musela dát pětiminutovou sprchu a v deset vystřelit.

Ale i tak to byl strašně super zážitek, který si hned, jak to bude možné, ráda zopakuju. Středověké prostředí s vysokými obloukovými stropy, pod kterými se vznáší bílá pára, je prostě úžasné. Hned v první místnosti všechny ženy odkládají šátky i stud, vysvléknou se do naha a berou do ruky připravené mýdlo. Vše samozřejmě provází vzájemné zvědavé okukovaní, jsme přece lidi, a tak nás zvědavé baby zajímá, jak vypadáme v jiných částech světa :D

Pak už fasuju velký kýbl a k němu maličký kýblíček na polévání, vodu si načepuju z kohoutku, které jsou hojně v každé místnosti, a očista může začít. Ženy si navzájem umývají a tvrdými žínkami drbou záda, jen škoda, že jsem došla tak pozdě a  není jich tu už moc... I mně se nabízí paní, která se tu o vše stará, že mě za pár dinárů vypulíruje, ale už není čas. A páč jsem se eště úplně nahatá v tom prostředí cítila jak vyoraná myš, slušně jsem odmítla. Snad příště :D

Klávesnici bere Stanik...

Já se dlouho rozhodoval, jestli do lázní jít. Protože v jedné výloze byl pěkný nůž, rozpočet se krátil a ještě nás čekalo italské Milano… No, podlehl jsem lázním. Ne smradu, lázním! Přece jen kde jinde než tady... Taaaakže!

Mě při vstupu uvítal starší pán, který mi ukázal, co a kam mám položit a co a jak mám použít. V podstatě se zde muži chovali podobně jako ženy vedle, jen s tím rozdílem, že jsme měli všichni spodní prádlo. A nějak se nám všem tady v té páře samy od sebe zatáhly pupky, nafoukly hrudníky a ztuhly bicepsy – asi tou vlhkostí nebo co.

Beru svůj kyblíček a jdu k nejbližší trubce s horkou vodou. Abych neurazil, koukám se, jaká jsou zde pravidla. Abych neurazil, koukám se nenápadně! Všichni muži se navzájem třou a masírují. Když za mnou přijde chlapík, jestli nechci umýt, neodmítám. Chlapík se sympatickým (u nás by člověk řekl piváskem) bere do ruky kovovou drátěnku. Tortura začíná… Ve výborné knize Světla a stíny Islámu autor o lázeňském mytí píše, že toto není člověk sám sobě schopen udělat. Dávám mu za pravdu! Chlapík ze mě zedřel tolik kůže, až jsem myslel, že v ruce drží mýdlo!!! No, po vydrhnutí se mě ptal, zda-li nechci masáž. Dost jsem zaváhal, ale všichni okolo se začali hlasitě řehtat, takže jsem kývl. Masáž byla tortura vyššího levelu. Představte si, jak ležíte na břiše a po zádech vám tancuje dospělý chlap, ruce páčí na všechny strany… Křik zanikal v silných stěnách a tekoucí vodě… Marokánka je sice slaďounká, ale Marokánci jsou masérští exekutoři :D

Voňaví, čisťouncí a svěží lovíme taxíka na letiště. Před letištní budovou uléháme do spacáků vonících dálkami, plných písku, trávy a zbytků jídla. V noci nás pak budí už jen mravenci a prudký liják. Těchto pár hodin symbolizuje to, jak na nás celé Maroko působilo. Prudké změny, ale hlavně vše ve stylu „čekejte nečekané!“.