 |
| Doji vzdava hold |
Při klasickém kamarádskem výslechu zjišťujeme, že Doji studuje buddhismus (sem si zaletěl prohlídnout studijní materiál :D ) a že má modrý pás v Kyokushin karate. Je to sympatický chlapík a říkáme si, že nám může barz co z buddhismu osvětlit.
Ráno dáváme dnes již legendarní Barčinu snídani. Aby se něco stalo legendarní, musí to mít hluboký význam nebo být intenzivní zážitek. Snídaně se stala takto významná tím, že kdykoli se v budoucnu Barča jen podívala na idlí, thalí, nějakou placku a hlavně masal dósu, Pavlovův reflex ji poslal snědenou porci na výlet, opačným směrem. Tento proces se slangově označuje jako GRCÁNÍ. Nechápu ale proč mě tam tak chutnalo.
Na autobusové zastávce poprvé zažíváme to čím je Asie pověstná. Tlačenka v buse. Když se nám podaří zjistit, který autobus jede vytouženým směrem, babičky do té doby nemohoucí se vrhnou hlava nehlava vpřed a odhazují nás všemi směry, aby byly v buse první. - jakákoli podobnost s Brněnskými důchodci je samozřejmě zcela náhodná.
Hned po vstupu do areálu čeká první atrakce. Krmení volně pobíhaících hulmánů (podle této opice se jmenuje opičí bůh Hanuman, nebo to je naopak?). Dají se zde pro opice koupit banány nebo ořechy, opičky to vědí a proto tipují každého, kdo se přiblíží k prodavači těchto pochutin a hned somrují. Když jsem si z jedné udělal srandu a banán začal jíst, pomstychtivě se rozběhla a ze zadu do me napálila. Barča je v sedmém nebi. Vidět opice a moct se jich dotknout v jejich přirozeném prostředí byl její hlavní důvod pro výlet do Indie - proto dojetím roní slzenku.
 |
| opice indicka a opice fafrice |
Jeskyně jsou nádherné (o jejich důležitosti svědčí to, že jsou v UNESCO). Mají mnoho nej a rozepisovat se o nich je nadlidský úkol - každý, kdo má zájem najde výborný popis zde.
Mám zde obrovské množství nových přátel, teda aspoň to tak působí, všichni na mě volají: Hi my friend, How are you my friend, Special price for you my friend ... atd atd. Chytám se do pasti když se dívám na náhrdelník z opracovaných kamenů. Prodavač se stane naším průvodcem a kdybychom náhodou nepoznali čísla, upozorňuje nás, že toto je jeskyně číslo jedna, toto číslo dvě ... :D samozřejmě mezi tím nabízí vše, co má v kapse na prodej. Od náhrdelníků přes sošky a mince .... My nemáme zájem jenže businessman je neodbytný. Proto vždy, když někam zalezem tak čeká venku až se vrátíme. Jednou volíme jinou ústupovou cestu než tu, kterou jsme došli, ale prodavač má Filipa :D takže se mu neschováme. Chudák musel absolvovat docela túru když pořád za nama chodil s krámkem v kapsách.
Nejvetsi atrakce pro nas je zde Šivuv chram a pro Indy - my. Dojiho jsme ztratili a sami jsme unaveni, takze se stridame v pruzkumu a hlidani. Barca se svou decentni "nadvyskou" zdejsi plache muze trosku odrazuje, proto se s ni nikdo nechce kamaradit :D. Ja kdyz zevluju u batoziny nevim kam se driv podivat, Indu jsou kolem me mraky, vsichni si na me chteji sahnout a vyfotit - citim se jako Dzrordz Kluuny. Kdyz po stoosmaosmdesate odpovim kolik vydelavam a cim se zivim, dochazi Barca, takze dame par poz na mobily a zdrhame. Kdyz se vydrapeme nahoru na vyhlidku, potkame Dojiho. Toho nikdo sice fotit nechce, za to dokaze na lidi pusobit zvlastnim dojmem. Kdyz jdeme treba okolo piknikujici rodiny hned mu daji pojist, mozna je to ten duch buddhisty, co z neho vyzaroval....
 |
| Idilka s vodopady |
I kdyz jsou vytesane jeskyne spolu s obrim chramem super, stejne Barca pokukuje po opicich u brany. Takze kdyz se vracime, leti jak utrzeny vlak a protoze prachy hlidam ja premlouva me: Staninecku kup mi banan, mam hlad :D. ( Zastavam totiz ten nazor, ze "divoka zver" by se nemela krmit :D ). Jasne ze kupuju bananu trs a orechy navdavkem.
Opice jsou neuveritelne vynalezave, kdyz jim clovek poda hrst orechu, chytnou ho nejdriv za ruku aby s nema nahodou nezdrhl a pak si tu svoji papulu cpou co to jde.
 |
| Lingam se slonem na namesti Shivova chramu |
Odchazime do restuarace, takoveho mistniho motorestu. Jeste stale jsme nervozni, takze kdyz nam donesou colu kontrolujeme uzaver - clovek nikdy nevi. Protoze je hygiena mizerna vracime ji, hrdlo bylo tak spinave ze i ty opice by vahaly, maji-li si loknout. Kdybysme tenkrat vedeli co vsechno nase telo bez prujmu behem pobytu stravi, vykaslali bysme se na hygienu hned zkraje... :D
Mezi Ellorou a Aurangabadem je starobyla pevnost. Busem se tam dostat neda, tak stopujem. zastavi nam Jeep. Mou krosnu hodi na zahradku a nejak zarigluje - kdyz nervozne protestuju mava rukou, ze si mam uz sednout a jedem. OK
Daulatabadska pevnost
Pevnost se sice uz rozpada, ale to nejdulezitejsi z ni zustalo. Nekolika kilometrove hradby, vez a kanon. Pred pevnosti klasika prodejci, zde se mi povede celkem solidni kseft. Chlapik mi nabizi brozurku o pevnosti za pade - ja, protoze se ho chci zbavit rikam deset, on me pronasleduje do te doby nez ji za patnact koupim. Na brozurce je pak vzadu napsana prodejni cena 35 rupii, takze fakt nechapu co na me trhnul....
Zajimavosti na tehle pevnosti jsou dve. Prvni je cesta na nahoru. Drive se muselo projit stredem hory ruznymi chodbickami kde cekalo mnoho pasti. Nyni existuje i cesta pro turisty po povrchu. Rikam si zkusim to postaru, lezu do chodby a o tom jaka je tam tma jsem se presvedcil kdyz sem zhasl baterku. Do teto chvile mi nedoslo ze jsem nikdy nevidel absolutni tmu, ze kdyz se zhasne po chvili clovek vidi aspon siluety. Tady ne. Protoze na me padl strach, vratil jsem se presvedcit Dojiho at se jde mrknout taky a v nestrezeny moment jsem zhasl :D chudak se tak polekal tmy - zni to dost blbe, ale je to tak- ze zakricel. Ulevilo se mi, ze straspytel nejsem sam.
 |
| zbytek pevnosti s minaretem |
Radeji jdeme turistickou stezkou. V techto chodbach ciha mnoho pasti, da se to projit ale s velmi dobrym svetlem a ocma na stopkach.i
Vyslap nahoru je fakt drina. Ale vyhled stoji za to. Bohuzel vandalismus je mezinarodni fenomen a proto i tady co neni ukryto davu lidi je zniceno. Takze vsude jsou inicialy mistnich. Uplne na spici je luxusni vyhled a nekolikametrove delo. Tyto dve veci opet probouzeji to romanticke v nas a tak se pritulime. Bohuzel nam nedochazi, ze vztah mezi zenou a muzem se tu na verejnost neproziva, takze se nedobrovolne stavame atrakci ala Bollywood (Indove miluji preslazeny zanr a toci tak spoustu filmu, muz chce zenu, ale z nejakeho duvodu je mu v tom braneno, tak o ni bojuje a pak se na konci romanticky obejmou, nejlepe v nejakem kycovitem prostredi, dokonce ani polibky se publiku v kinech ve filmech nedopravaji..)
Kycovite prostredi tvori zelena, do dali se tahnouci ryzova pole a ruiny hradeb se zapadem slunce. Obecenstvo dela zhruba dvacet Indu okolo - koukajicich se nejdriv do okoli a pak nenapadko na nas.
No a ve vsi te slave jsme si mi neuvedomeli, lupneme tam jednu hubicku a medvedi obeti. Potom v nastalem tichu slysime uder dlani pak dalsi a dalsi, no nakonec aplaus jak na koncerte. Statecne rudneme, divame se na spicky bot a v tu chvili vyskoci Doji, sedici kousek dal a zacne se klanet, a provadet gesta jako ze dekuje vsem za potlesk, takze se k romantice pridal i humor. Parada
Toto predstaveni se samozrejme neobejde bez foceni akteru. Takze po tom co se vystridame v ruznych pozach, aby pod nami nezustal dulek konecne mizime.
Kdyz odjizdime, tak nez stopneme luxusni klimatizovanou karku, obdivujeme nalety obrich netopyru ala Pterodactylus. Tech je tady vsude strasne moc, ale tak obrovske jsem jeste nevidel !!!
 |
| Doji ukazuje kam poleti priste |
