Když jsme v neděli do Kahiry dorazili, byla již demonstrace dva dny v plném proudu. Od pátku zde již bylo třicet mrtvých ... Ani tato skutečnost nám však nezabránila abychom se na "bitevní pole" nešli podívat. A neshlédli událost která se jistě objeví v Egyptských učebnicích dějepisu.Na Rakouském institutu sedáme společně s Barčiným kolegou Ulim do taxíku. Ten nás zpravuje o vývoji a o tom proč vlastně demonstrují (vláda totiž není v Egyptě už od unora) Policie se zde chce stát samostatnou jednotkou. Chtějí být mimo ustavu, v podstatě jiná cesta diktátorství. Taxikář nám říká, že až na místo nás nevezme a že budeme muset dojit pěšky, diví se proč tam chceme jít. My se zase divíme proč nedemonstruje. Jde o budoucnost a budoucnost jeho dětí.....
Co se demonstraci týká, jsme odkojeni CNN a BBC a slovy brutální, masakr, nepokoje, utoky ... Čekám zapálená auta, rozbité výlohy a zdemolované vše co zdemolovat jde. Opak je pravdou. Krom několika málo kupek s hořícími odpadky mi to zde připadá jako na nějakém festáku. Jak klamný je ale první dojem. Chvíli tady tak jen tak stojíme, když me napadá vše si pěkně natočit. Uli mi ale hned brání, že to mám schovat, protože tu chodí tajná policie a zatýka lidi ze zahraničí za foceni. (měli zde na několik dní zavřít americkou reportérku) Ok, fotím dál nenápadně. Stojíme koukáme na obrovsky dav lidí a přemýšlíme co se všechno děje a co se ještě může stát. Říkáme si oooh jak je to tu pokojné, když byl u nás MMF málem lehla "polovina" Prahy
V tom se ale stane něco co nás přimrazí na místě. Z davu se zničeho nic začne ozívat "Allaaaahu ak bar" (my Evropané máme tato slovíčka nejčastěji spojována s výbuchy a útoky, takže na chvíli opravdu zmrznem) To co ale má přijít by nás nenapadlo. V davu se zničeho nic vytvoří had z lidí a ti s křikem pobíhaji a něco nesou nad hlavami. Když se dostanou k nám, vidíme že to co nesou jsou dveře a na nich bezvládné tělo.
Tělo patří tak zhruba sedmnáctiletemu chlapci. Chvili nám trvá, než nám dojde že se nejspíš opravdu díváme na mrtvolu. Před nedávnem jsem četl ve výborné knize Světla a stíny Islamu (doporučuji) o tom že v Iraku bylo zvykem vystavovat mrtvé při demonstracích, každopádně tady bych to nečekal. Díváme se na mrtvolu a nevíme co si myslet. Víme, že se tady střílelo do lidí gumovými projektyly, ale jestli i toto je dílem gumového naboje si netroufneme odhadnout.
(tělo údajně skončilo pohozené u kontejneru)
Na demonstraci jsme se chodili dívat dvakrát denně, každý zbývající den našeho pobytu. Přestože jsme od pracovnice ambasády slyšeli o narůstajícím počtu mrtvých, nepřipadalo nám to na mistě až tak divoké. Jen jednou když jsme se šli podívat k ulici kde se odehrávaly největší boje, jsme se ocitly v mlze tak husté že by se dala krájet (slzný plyn).
Ve vedlejší ulici byla mešita kde se ošetřovali ranění. Sledujeme s jakými zraněními je sem na motorkách přivážejí. Z ničeho nic se ale do ulice line bílý plyn.
Plyn zaplnil celou ulici a na chvíli se nás zmocnila panika. V této ulici moc lidí není a naštěstí když utíkáme nikdo nám nezavazí. Přesto je to velmi nepříjemný pocit utíkat skoro po slepu a po paměti s bolavýma očima a řezavým pocitem v plicích. Egypťane ale už ví jak se dávka kasrem léči a nastříkaly nám do očí rozpuštěný prášek na bolest břicha. Úleva byla okamžitá.
Demonstrace je důležitá, ale kšeft je kšeft...
Jednou nás na Tahrir vezl taxikář od Citadely, byl tak rád že se chceme na demonstraci podívat, že po nás nechtěl ani zaplatit a ještě nám koupil Colu a oplatky. Z ničeho nic mi došlo jak dobře se tady dá nakupovat, svůj vozík s jídlem tu má pekař, cukrář, nebo prodavač plynových masek. My si kupujeme jako suvenýr šátek a vlajku. Barča už arabsky mí celkem slušně a slyšela vykřikovanou cenu za šátek, když mu ji přikoupi zopakovala, bouchal se prodavač do hlavy že přišel o možnost nás trošku natáhnout :) - to byla asi nejvtipnější věc na demostraci .
Ceny byly dobré a proto jsme se tady i s chutí občerstvily. Taxikář se pasoval do role průvodce/ochránce a vedl nás davem k místu kde to nejvíc vřelo. Pomalu se stmívá. Nad davem demonstrujících se zvedá hejno mobilů a každý si chce kromě červených očí od slzáku odnést i video na památku.
neodolal jsem abych taky něco nenahrál...
