odjezd z Aurangabadu a milostne louceni

                                                                                                                                         22.července 2010
V Aurangabadu, po rozloučení s Dojim, valíme na vlakáč.

lůžkový vůz

Při koupi lístku, se musí předkládat pas a adresa, kde cestující ubytován byl a kde ubytován bude. Naštěstí v Indii existuji tzv. "turistické kvoty".  Když si přijde turista ze zahraničí do určité doby koupit lístek, má díky těmto kvotám zaručené místo.  My nyní kupujeme lůžka ve spacím voze.

Na nádraží se seznamujeme s dvojicí chlapců, ti došli s prosbou jestli bychom si nechtěli popovídat. Kecáme zjišťujeme že jeden z nich je IT a druhy koštéř vína. Sranda je, že jako Buddhista víno pít nemůže, tudíž jen degustuje - (chudák bylo mi ho trošku líto). Dozvídáme se taky to, že domluvená svatba v Indii je absolutně běžná věc (o tom v jiném příspěvku),  jeden z nich pomáhal otci vybrat nevěstu pro svého bratra. (Jsem přesvědčen, že spousta rodičů u nás by taky ráda dohodila svým dětem protějšky dle své vůle :-)

Chlapci jsem se líbil, protože po určité chvíli (až nás jeho parťák opustil) začal vykládat Barči, že mám hezkou tvář :D. Vlaky v Indii, podle našeho mínění a ve srovnaní s ČD, jezdí velmi často velmi přesně. Tento  vlak byl výjimkou - chyba. Kamarád se chtěl kamarádit víc a víc, takže nás  začal přemlouvat ať jdeme spát k němu domů. Jindy by to byl super zážitek. Kdyby hned k tomu nedodal, že bych musel spát s ním a že by se mi to určite líbilo... no ...Těžko říct jak to myslel, protože jsme se v Indii setkali s chováním mužů, kteří kdyby se stejně chovali u nás, byli by považování za homosexuály (samozřejmě absolutně nic proti tomu nemám, patřím ke generaci, která homosexuály nepovažuje za něco vyjímečného). Jeho nabídky jsou pro mě už ale velmi nepříjemné a když už se na mě pokouší sahat, aby zjistil jestli mám pěkné bříško, zbaběle nechávám Barču se svým ctitelem a obcházím obchody. Ten podělaný vlak, ale má zpoždění skoro 40 minut a zas tak moc těch obchodů tam není. Takže chtě nechtě, abych byl slušný, musel jsem zase začít poslouchat jak mám hezkou postavu a hezkou tvář a tuším neustále chválil mou bradu :D. Přemýšlel jsme zda jej neposlat k šípku, ale chlapec se snažil být přátelský a neví, že takové přátelské chování je lidem z mých končin nepřirozené a nepříjemné. A proto že se nám snažil pomoct, povídal nám zajímavé informace (a Barči se velmi líbilo, jak jsem z nadměrné jeho pozornosti nesvůj) shodli jsme se oba, že jej do prčic nepošleme :D.

Paráda přijíždí vlak. Ješte do vlaku mi kamarád posílá vzdušné polibky a zprávy jak je mu líto, že jedeme pryč:( - jo mě taky, au revoir.

 Nacházíme rezervaci, sedáme, pak leháme. Lůžka jsou naskládána tři nad sebou. Barča je dole protože na vrchní palandu neuvěřitelně silně fučí větrák. Zaplat panbůh jsme si vzali deku a spacáky. Všechno je, jak má být. Takže jak se rozjedeme, zhasne se světlo a po chvíli usínáme každý na svém lůžku. Vlak příjemně kodrcá a Barča dodnes říká, že za celou Indii se nejlíp vyspala tenkrát v tom vlaku... Je fakt, že tam nebyl slyšet žádný debilní kohout.......

Barča a ctitel