Petra الأردن

Petra z latinského Petros skála, biblí je označováno jako Selá a Arabové mu dali jméno Mojžíšovo údolí. Město,na místě původního pohřebiště, bylo vystavěno Nabatejci 300 let před Kristem. V době největšího rozkvětu zde žilo přes 30 000 lidí. Když jej opustili (pravděpodobně kvůli zemětřesení) upadalo postupně v zapomnění .... od té doby byla Petra uchovávána jako tajemství beduínů. Až v 19. století se podařilo badateli a cestovateli Burckhardtovi toto místo objevit. Říká se že, místo hledal pomocí bible a že beduíni zapírali že by existovalo. Pak se mu podařilo jednoho uplatit a ten jej sem zavedl. Ale sám si nebyl jistý zdali to opravdu je město, které hledal. Obrázky které nakreslil jsou nyní jako suvenýr na pohlednicích.




Ráno začínají peripetie, ovšem ...

Dávám si dobít telefon k místnímu suvenýr stánku a když si jej beru zpět, chce po mně peníze za elektriku, ok. Ještě mi ale nabízí, že si u něj můžeme schovat věci za pouhé 4 dináry, že nás s nimi dovnitř nepustí. Samozřejmě zdrhám a nenechám si poradit. Mezi tím se na malé nádvoří sežene fůra turistů převážně s Německa a Francie.  Ale nemají terminál. Takže jdu na honosnou recepci, kde terminál taky není a kde mě potvrzuje že se tam opravdu s bagaží nesmí. Jenže ani nikde okolo není žádná úschovna. Docela mě to vytočí protože chtějí dost peněz v hotovosti a nemají ani terminál a je zakázáno jít dovnitř s bagáží, ale není kam si chovat věci. A když na informačním centru žádám o radu, dostávám odpověd "Its not my problem"


Jdu tedy vybrat do Hotelu Movenpick. Hned na začátku musím projít detekčním rámem a míří na mě těžký kulomet - to mě dost znervozní, ikdyž třeba v Egyptě je to běžné. Pak když hledám bankomat, dívá se na mě personál dost podezíravě až nakonec my jdou sami pomoct. Celé to tady vypadá jako na zámku a myslím že vypadám jako atrakce jen tak v kraťasech a triku.
Po zaplacení lístku jsme zase udiveni, protože je zde napsáno over night (existuje i noční prohlídka Petry kdy jsou hlavní místa nasvícena svíčkami, ale je to jen hodinová prohlídka pozdě večer) jenže všichni nám tvrdí, že to je do setmění. Kdybychom v tuto chvíli věděli jaké to tam bude vzali bychom si spacáky s sebou. jdeme k našemu starému známému security. Ten pán na nás celou dobu čeká jen proto aby nám u svých kolegů ukryl krosnu.

    Po nezbytné prohlídce proti zbraním, nás pohlcuje Petra. Nejznámější je Pokladnice, ale cesta k ní je dlouhá zhruba tři kilometry. Nejdřív se jde nádherným údolím s širokou cestou. Velká škoda je že tímto místem turisté profrčí právě kvůli pokladnici a při cestě zpět jsou již unavení. Toto místo je nádherné. Jsou zde staré Nabatejské hrobky vytesané do skály a celkový dojem umocní okolo pojíždějící povozy s koníky. Po chvíli vstupujeme mezi skály a  dojem se mění na  velmi klaustrofobický. Cesta je úzká pěšina mezi skalami a všelijak se klikatí. Všechno je zde velké a monumentální a my se cítíme trošku malincí.                 


    Všímáme se že vytesané sochy která mají znázorňovat božstva mají seškrábané tváře. V úzké pěšině jde krásně vidět stavba kamene a člověk se kochá nejen zručností člověka nad opracovaným kamenem, ale i nádherný přírodními úkazy.

Pak to přijde snad nejznámější památka z celého skalního města Pokladnice.  Celému prostranství, kterému dominuje tento útvar, musí se člověk chtě nechtě soustředit na to aby zavřel usta. Nám padla brada snad až na kolena.
Pokladnice, pokud si zadáte na Googlu Petra Jordan s největší pravdě podobností se tam objeví právě její fotka. Je to jedna z nejúchvatnějších staveb. Sedíme před ní a pozorujeme. Stejně jako jinde jsou i zde zničeny obličeje a symboly pohanských bohů. Před pokladnicí je velké prostranství plné stánků, velbloudů a turistů. Proto míříme dál do centra města. Centrum je plné jak vytesaných staveb, tak i stánků se suvenýry. Proto se zde moc dlouho nezdržujeme a vydáváme se na dlouhou obchůzkovou trasu do kopců. Existují zde dvě turistické cesty. Jedna, přezdívaná královská je velmi dlouhá a celkem náročná, rozhodně se vyplatí na ni si vzít hodně vody a namazat kolena, nicméně vede jak ohromnými místy tak i Beduínskou vesnicí kde lidé stále ještě žijí ve vytasených domech a kde se pase spousta koz a ovcí. Druhá cesta je zkrácená a vede jen po hlavních památkách. Tato druhá cesta je hojně využívaná, protože po počátečním prudkém výšlapu už se jenom klesá. Cestička, kterou se vydáváme my vede přímo na vrcholy skal. Musí se jít po vytesaných schodech a párkrát se nám stalo, že nás při našem tempu předjel i oslík. Počasí už pěkně vystoupalo a proto se z vody stává artikl. Jenže když je Ramadán a když jste v tak frekventovaném místě, je boj o vodu Bojem o vodu. Místní smlouvají s čím kolvi a proto dostat z nich tu dvou litrovku za rozumnou cenu chce mít opravdu velkou trpělivost:D Na vrcholu se nachází bývala hradební pevnost, je sice skoro kompletně zbořená, ale výhled který se odtud nabízí je úchvatný.

Již tady ale začnu pociťovat něco, co nám dá zabrat po zbytek našeho výletu. Začínám cítit bolest v břiše, která mě láme v pase. Protože jsem už jednou prodělal ledvinovou koliku, nechci nechat nic náhodě a piji jako závodník. Tato bolest, ale je nejspíš příznakem mononukleozy s kombinaci  antimalarik to ještě v tuto chvíli nevíme....
   V tomto ukrutném hice a na rozpálené skále vypijeme každý 5 litrů během chvilky. Obdivuji místní, kteří drží svůj svátek... Vydáváme se dál po stezce. Ta nás vede konečně dolů, cestou míjíme mnoho zajímavostí od chrámů přes normální používané domy vše pečlivě vytesané ve skále. Jsme zde jediní turisti, protože idkyžBarča studentské a já závodní), ale dostáváme tady pěkný záhul a jsme dost unaveni. Člověk musí několik kilometrů po svých nahoru a dolu, dost krkolomným terénem. Ale stojí to za to. Překvapivě těch těžce dostupných místech potkáváme babičky jak handlují se suvenýry.
Když se dostáváme zpět na hlavní náměstí Barča únavou odpadá. Já se ještě vzchopím a lezu na horu. Kolem budovy, která sloužila jako univerzita se vine stezka která mi dá pěkně zabrat. Jsem asi jediný kdo jí stoupá a pod nohama mi utíkají obrovské ještěrky a pavouci. A zničeho nic přede mnou sestupuje stará paní s naloženým koníkem. Hned jak mě vidí využívá příležitosti aby si přivydělala, jenže má samé tretky :-( Než vystoupám vypiji celou dvoulitrovou - tak náročné to bylo :-). Na nejvyšším bodě skalního města se nalézá rituální popraviště. Údajně je toto místo i dnes využíváno k náboženským účelům. Cesta na popraviště sice není lehká, ale hned po výstupu má člověk šanci zhlédnout něco, co už tak silný dojem z Petry umocní, vše vidí jako na dlani. Celá královská vesnice, amfiteatr, ... prostě vše.

V turistických obchodech se snažíme něco vyhandlovat na jídlo a pití a po úporném boji se nám podaří něco zakousnout. Problém zde je ten, že když dají trojnásobné ceny najde se někdo kdo jim je zaplatí, řekl bych tak 90 procent turistů co jsou zde, a proto uhádat cenu rozumnou stojí neskutečně trpělivosti. Ale jde to. A místy mám i pocit, že jsou i oni spokojeni s handlováním, asi je to baví nebo co :D.

   Pěkně znavení trávíme poslední okamžiky před Pokladnicí a podivujeme se nad lidmi okolo nás. Lidi se zde fotí stylem já a zamnou památky. Turistů jsou tu mraky a je velmi podivné sledovat jak se k nim místní chovají. Je čas vypadnout a tak se pomalí vracíme a snažíme se vrýt každý skvost do paměti jak jen to jde.

     Češky, které jsme zde potkali nám vykládají, že Sýrie je ještě dražší a to nás uklidňuje :-D. vycházíme skoro už za tmy takže doufáme, že už seženeme něco k snědku. Mě začíná být pěkně zle a sotva stojím na nohou (to jsme ještě nevěděli, že máme mononukleozu) snažím se být na sebe tvrdý, ale nebýt Barči tak dnes nevečeřím. Velmi tvrdě nám ''vyjednala'' výborné grilované kuřátko. Hladní se do něj pustíme přímo na ulici, lidi se na nás dívají, ale oběma nám je tak zle a máme takový hlad, že je nám to šumák.

S plným pupkem se vracíme na naše místo do palmového hájku k policejní stanici, pěkně mezi mravence. Padáme a skoro okamžitě usínáme. Byl to náročný, ale úžasný den.

    Petra stojí za to vidět je to zážitek na celý život. Ikdyž bylo celé město vytesané ve skále zbudováno v údolí, je okolo poušt je proto téměř nemožné ho obejít. Je možné propašovat spacáky v malém batohu a po zavření tam spát - to se dozvídám od prodavače suvenýrů. My to bohužel dříve nevěděli ........