"...a kolik peněz chcete v Indii utratit" ?
 |
| Gate of India |
Hned v hale nás ve tři ráno skolí vlhkost vzduchu. Mám velmi rád saunu a tak jsem si naivne říkal, že vydržet tady nebude nijak strašné, že to musí být skoro stejné :D. Jenže kontakt s realitou je zcela jiný, vlhkost vzduchu je vysoká, ale teplota až tak moc ne (teda podle mého dojmu, asi 28°C). V hale na nás čeká už parta uředníků připravena dat nám lekci. Když podáváme zpola vyplněny dotazník abychom se zeptali na další info, hodi ho pracovnik zpět, dá si ruce za hlavu a říká, toto ne!
Když oponujeme, že nevíme, co napsat, rukou nás pošle pryč, že nemá čas (Je fakt že zástupu za nami je opravdu dlouhy) vedle nás jsou turisté s podobnými problémy, takže svorné píšeme to stejné. První hostel v průvodci, imaginarni částku atd atd.
Po vyzvednuti zavazadel se vydáme hledat bankomat. Není to tak snadné jak se zda. Na tomto obrovském letišti je bankomat pouze jeden, není teda ničím překvapive, že je mimo provoz ( jsou 4 ráno a při tak obrovském počtu turistu se to zda logicke).
Po vyzvednuti zavazadel se vydáme hledat bankomat. Není to tak snadné jak se zda. Na tomto obrovském letišti je bankomat pouze jeden, není teda ničím překvapive, že je mimo provoz ( jsou 4 ráno a při tak obrovském počtu turistu se to zda logicke).
Říkáme si tedy že bankomat bude určitě venku, je přece nemožné aby tu byl jen jeden. Když procházíme kolem kulometného hnízda, beha mi celkem mraz po zádech. Ale jak vyjdeme ven je skoro neprekonatelnou prekazkou dostat se zpět. Venku žádný atm není, my jsme bez penez, nevyspaní, hladovi a jestě se k tomu jako ve filmu spustí pěkný slejvak. Ptám se jednoho pracovníka, co venku pokuřuje kde se dostanu k penezum, ten mi vesele řekne že tady nikde. Pak se ale smiluje a ze mě k atm hodí na motorce, po jiných zkusenostech se ptám za kolik? Tak se jen usměje, že to nemám řešit ;) naskytla se mi teda ma první zkusenost z Indie. V probouzejicim se měste sedim na motorce nalepeny na zádech čtyřicetiletému chlapíkovi, který kličkuje začínajícím provozem mezi dodávkami se skoro dvakrát tak těším spolujezdcem. Při stavu, v jakém jsem byl, mi jeho řízení az nahanelo strach:) Barunka se ale asi bála daleko víc.
'' Bankomat je v paneláku v přízemí''
Zajíždíme do čtvrti plné odpadků k jednomu paneláku. Tam je udajné atm. Nervozně nahmatám slzak a vstupuji do tohoto domu. Bankomaty zde jsou trochu jiné než ty u nás. Třeba v tom, že se v terminalu karta nenechavá, ale po několika vteřinách se musí vytahnout (nikde to tu není napsané, ale když se tam karta nechá, atm penize nevydá a chová se jako nefunkční nebo se jakákoliv chyba, at už v nedostatku penez nebo jiného problému atm, hlásí jako chyba na učtu). Což mi v tuto chvíli málem způsobi zástavu srdce. Než jsem chování atm pochopil, už u mě byl můj řidič s ochotou mi pomoci. Přišel ale ve chvili kdy jsem zrovna kasiroval a protože je na této karte vysoký poplatek, porušuji pravidlo nenosit moc penez u sebe a vybírám balík, nestačí se divit. V tuto chvili čekám, že si řekne o nemalou částku za odvoz zpátky. On mě však jen varuje, že v Indii si musim davat na penize velky pozor.
Barunka už asi je značně nervozni. Přestože jsem ji nechal pod hlídkou security, taky se mi uleví když ji znovu vidím. Přece jenom se na nás projevila paranoia toho, jak o této zemi všichni mluví a do toho unava, bolesti, hlad a všechno, takže být jeden vedle druhého nás uklidnuje.
Barunka už asi je značně nervozni. Přestože jsem ji nechal pod hlídkou security, taky se mi uleví když ji znovu vidím. Přece jenom se na nás projevila paranoia toho, jak o této zemi všichni mluví a do toho unava, bolesti, hlad a všechno, takže být jeden vedle druhého nás uklidnuje.
Po urputnem přemlouvání nás vojaci pusti zpět do haly, kde je super služba předplacené taxi (jistota fixni ceny) tady se k nám přidává jeden Ital na spolujizdu.
S Italem Jonathanem se ještě parkrát potkáme :)
Jedeme do čtvrti Kolaba, hostelu Salvation Army.
... Namasté Hindi.
