Kerak الكرك

Kerak الكرك je starobylé město zmíněno již v Bibli. Do dějin však vstoupil jako středověká křižácká pevnost. Hrad je vystaven v 1000 metrech nad mořem a vede k němu pouze jedna přístupová cesta. Zbytek je obehnán údolím. Více o zajímavé historii zde


Spali jsme krásně dokud nás ráno nevzbudilo strašné horko. Vstáváme kolem 6 raní a doufáme že stopneme něco dřív než udeří největší hic. Už ted je snad kolem 40 stupnů
Ikdyž jsme měli domluvené tágo nevěřili jsme tomu, protože jsme nabídli nizkou cenu a on se nějak kroutil. Taky že nedojel. Stopovali jsme pouze chvíli a hned kamion se super klimou. Vzal nás jenom kousek, ale telefonem nám domluvil jiného kámoše, a ten nás vzal kus dal. Venku mezi tím pekelně vzrostla teplota a my se při výstupu z klimakabiny málem zhroutili.
Nestihneme ani přejít přes cestu a bere nás další stopař. Tentokrát přímo do Keraku. Cesta je nádherna vine se kopci a my jen zíráme do udolí.
V Keraku zase trpíme hlady a hledáme cokoli na jídlo. Jeden místní nám poradí restauraci. Jdeme tam a pak litujeme za moc penez velmi velmi málo muziky. Polévka studená a kebab, no škoda mluvit. Útěchou bylo to že se s námi dal do řeči místní štamgast, kterého pak ještě nečekaně potkáme, a radí nám kudy je nejlepší cesta k Petře . Včetně informace že vstup do Petry je pouze za 5 DInárů.


Hrad je super máme anglicky mluvícího průvodce, který nám ukazuje zcela zjevné věci až nám to přijde trošku divné. Na prohlídce míjíme policistky (ačkoliv vypadali jako ženy za jejich postavu by se nestyděl leckterý vyhazovač) a pouze málo turistů. Nakonec nás náš milý průvodce zatahuje bokem a chce po nás bakšiš, částka o kterou si řekl byla však velmi závratná. Když jsem mu nabidl svou částku, řekl že to nechce a rukou mne odehnal pryč. Nedostal tedy nic. Vstupné jsme zaplatil.

Muzeum na nádvoří je velmi krasné a datuje nejvýznamnější doby města Kerak od prehistorie až po současnost. Trošku nás zmátl směr prohlídky než nám došlo, že i ten se odehrává zprava do leva.


Velice nás překvapuje jak moc jsou zde odkazy na Bibli a křesťanství. Po odpočinku u krámku se suvenýry razíme richtung Petra. Cestou máme obrovské štěstí. Nacházíme pekárnu a nakupujeme tunu sladkého makového pečiva. Bohužel proto že sladké je opravdu ale opravdu sladké, až z toho bolí zuby a člověk má pocit že po jednom soustu může snad i létat. Posilněni cukrem razíme hledat spoj do Petry a samozřejmě starý známý problém ''odtud to nejede, jede to z jiného nádraží nebo taxíkem'' Naštěstí potkáváme jednoho chlapíka, který se nabídl že nás na to nádraží hodí. Vysadí nás a říká, který ten bus tam jede. Jenže jen co odjede, začnou se taxikáři hádat a šofér autobusu nám říká, že tam nejede že máme jet taxíkem. To nás už dost štve, pořád narážíme na to jak se  stihnou mezi sebou domluvit.


Vydáváme se tedy stopem. po chvíli nám Zastaví jeden chlapík že nás tam za pade hodí, neberme. Pak nám zastaví jiný autobus a ten že nás zase hodí na jine nádraží odkud to do Petry jede. Barči se mezi tím podaří zastavit stop a ten nás na to nádraží hodí zadarmiko. Jakmile dojedeme vidíme hned bus to Petra. Mažeme dovnitř, ale protože je místní výběrčí poplatků protivný na mou krosnua náhodou o ni zakopne, naštvávám se a jdu pryč, což by se mohlo zdát   jako chyba, protože spoje tam nejsou časté, po chvíli ale dojde řidič autobusu s prosíkem a omluvou at jedeme s ním. Jenže to si to u mě neměl podělat má krosna je nyní muj domov.
    Máme štěstí a přijíždí autobus , který taky jede do Petry. Sice tam jede, ale až za dvě hodiny, my se tam vecpeme a celou dobu čekáme uvnitř. Řidič si jede domů odskočit, nakoupit vyspat a za dvě hodiny už konečně směr Petra. ......


Cesta je super. Jede se vlastně po dálnici v poušti takže se i dobře vyspíme páč to moc nedrnká. A je to tady Wadi Musa. Dáváme kebab a rychlo k Petře. Tam nás čeká sprcha. Člověk by neřekl že ho v tomto počasí dokáže něco zmrazit. Když stojíme u hlavní brány vidíme cenu 60 Dináru na osobu.( Dinár je o něco víc než Euro).

Zdrcení přisedáme k místnímu hlídači ten nás napájí super sladkým čajem a konejší nás. Dokonce ani nebere úplatek,když mu říkáme at nás tam ted v noci pustí, že tam přespíme mezi skalami spacáky máme. Bohužel to nejde říkal nám, že dřív to šlo, ale ted je všude kontrola. Vykládáme si ním a dozvídáme se hodně zajímavých věcí. Třebaže od Listopadu bude Petra stát 90 DInárů, že to je nařízení krále, že on si to ze svého platu dovolit nemůže, že nebýt víry už by si hodil mašli. Ta cena na nás opravdu dolehla protože nás čeká ještě dlouhá cesta a nechceme mít tak vysoké výdaje hned ze začátku. Píšeme domů pro povzbuzení. Securiták nám ještě radí flek na spaní (hned u policejní stanice) my se raději ptáme, aby nás pak nebudili a zhrzení uleháme. Máme slíbeno, že u něj můžeme nechat věci přes zítřejší den. Dovnitř se brát nesmí a nikde nejsou úschovny. A místní stánkaři na tom samozřejmě rejžují co to jde. Dnes nás ani moc ti Muezíni ve čtyři ráno neštvou :-(

Madaba a Mrtvé moře

Ráno vstáváme velmi brzy, budí nás brzké raní modlitby :(


    Rozhodli jsme se, že se pojedeme podívat na Mount Nebo. Je to biblická hora, ze které údajně viděl Mojžíš zemi zaslíbenou a kde je i pochován. Na památku je tam vztyčený kříž se zapleteným hadem. Cesta tam zdá se být nejlepší přes Madabu. Zde se nachází i starodávná mozaika ze které je vytvořena mapa Jeruzaléma.
      Jenže dostat se do Madaby nezdá se být příliš jednoduché. Když se nám podaří dostat se na autobusové nádraží začnou nám místní tvrdit, že odtud to nejede že si musíme vzít taxíka a jet na jiné autobusové nádraží. Nám se čirou náhodou, ale daří nasoukat do busu, který taky čirou náhodou do Madaby jede a který místní taxikáře velmi rozčílil.

Do Madaby jedem chvíli, ale už máme pořádný hlad, bohužel je Ramadan a ten nás pěkně ničí. Takže se snažíme nejdřív sehnat něco do žaludku. Bohužel nic kromě oliv nenacházíme. V utrpení jdeme bazarem do kopce ke kostelíku. Kostel je to vskutku krásný, kolem je fůra dětí co si hrají basket. 

Po opuštění kostela máme šestí v neštěstí potkáváme pekaře a ten zrovinka peče. Kupujeme chleba snad plnou tašku, taková dobrota ... Jakmile, ale sejdeme k autobusáku vidíme stánek s kuřaty a kebabem. Dáváme si kebab, ale to byla chyba musíme na něj hodinu čekat. Turisti co si dali kuřátka mají už mastný pusy a nám jen kručí v břiše. Na autobusáku nás velmi zaujme zrzavý Arab který prodává chléb a vesele přitom prozpěvuje námi těžko vyslovitelné kch...

Samozřejmě že nám všichni autobusáci tvrdí že na Mount nebo se ted nedostaneme že musíme jet taxíkem a nejlépe taxíkem jejich kamaráda. Jeden místní nám řekne že musíme zpět do Ammanu že odtud se lépe dostaneme k Mrtvému moři. tak sedáme a jedem. Cestou klábosíme o náboženství  ...pak nás, ale  kamarád taky trošku natáhne. To když nám poví, že musíme jet opět z jiného nádraží, a protože se celou tu dobu choval velmi přátelsky mi mu to žereme a berem taxi o kterém nám řekl že je levné.  Taxikář s náma pouze objel nádraží a hodil nás o 50 metrů dál. Za to chtěl samozřejmě zaplatit strašně peněz. 
Jedeme tedy k Mrtvému moři. Mount Nebo vzdáváme protože nám nikdo není ochotný poradit jak se tam dostat mimo taxíků za super kamarádské ceny. Moře je 420 metrů pod hladinou světového oceánu a je nejníže položeným slaným jezerem na světě. Dosahuje maximální hloubky 380 metrů a je tak nejhlubším hypersalinitním jezerem na světě. Jeho slanita dosahuje 33,7 %, čímž se řadí mezi nejslanější jezera na světě.
 Jsou tam dvě pláže, turistická a pro místní. rozdíl je v ceně a v bazénu. My jdeme samozřejmě do místní a jsme tam samy.
V turistické je jedna rodina a to ještě v bazénku. Shazujeme rychle věci a letíme se ochladit je totiž něco kolem 40 stupně. Lezu tam jako první a jsem dost v šoku, je teplejší jak vzduch.

V moři je to parádička a zažijeme tam spoustu srandy. Ne a ne se potopit :-d. šlapeme ve vertikální poloze 60 metrů od břehu pod náma hloubka, ale pod prsa se prostě nepotopíme. Koncentrace se soli je tady tak obrovská že každá citlivější část těla trpí... ale je to zdravý.
Místní Lifeguard (docela jsme to nepochopili, protože to vypadalo že tam má každý svého osobního záchranáře) nám radí jak se namazat blátem. Tak jsme po chvíli celí černí. Ale bláto musí uschnout, no jo ale jak se nepotit ? Po dvaceti minutách to vzdáváme a jdeme to smýt.


Večer nás pak zve Záchranář Beduín na rodinnou  večeři. Je to super,jsou  velmi velmi pohostinní a udělali velmi velmi chutné kuřátko... najíme se  a mažeme spát. 
Spíme na pláži pod širákem koukáme na Izrael a usínáme na vyhřátém písku.

Amman عمان

vlajka Ammanu

Odpoledne odlétáme z Vídně s kompanyjí Royal Jordan. Před opuštěním domova se mnohokrát ujištujeme jestli není nic zaplé nebo vyplé, a jestli máme sbaleno opravdu vše co jsme měli v plánu... čeká nás dlouhá cesta.

Na letišti ještě koukám jaké je počasí a je super takže i start by nemusel být moc prudký. Voláme maměnkám, loučíme se a kupujem v DutyFree pivko, dlouho ho mít nebudem.
Pilot počasí neřešil a evidentně se těšil až přehodí mod na autopilota , protože ten start nás zarval tak dvacet čísel, pro někoho kdo neholduje létání opravdu zážitek. Cesta v letadle byla velmi přijemna. Stewardky nebyly dle očekevani zahalené.
Nejlepši byl výběr jídla. Na výběr byly dvě, hovězi a kuřeci. Žádna past jako u Aeroflotu se studeným salámem :D. Nádavkem jsme dostali překvapivě whiskey a vínko oboji velmi dobré a kvalitní.
.
Let byl dost super na každém sedadle byli monitory a fůra filmu na dívanou. Takže se člověk opravdu nenudil.

Přilet byl pohodový, ale už na letišti Barča neblaze zjištuje že si tady s mistnimi chlapáky moc nepokecá. Jsou dost odměřeni i vůči mně.
Kupujeme nezbytné vízum, měníme prašule za super kurz ((( a jde se na to. Na letišti čekáme na bus a samozřejmě že si tak dobře rozumíme že asi dvakrát oběhneme letiště než najdeme zastávku. Tam už čekají němky oblečené tak, že i u nás by se chlapi otočili a nějak to komentovali, no místní si užijou ...

Hned po příjezdu na Bustation bereme tágo a už zkouši taxikář, že je hostel špatný, drahý, plný a že sprcha není v pokoji, taky asi 3x zvedne cenu .... ale my jsme tvrdí...

Hostel, ale plný je jenže nám se podaří ukecat spaní na střeše na kobercích. což se zdá těžce pohodové protože uvnitř je hnusný dusno.
             Večer čučíme ze střechy na město a jsme plní dojmů toto jsme ještě neviděli. Jdeme proto na nočni procházku a snažíme se protlouct davem obchodních nutilů ..velmi příjmně mně překvapuje obchod s Batovími botami (místní zřejmě umí ocenit kvalitu) uleháme zmoženi na střechu. V noci nás pak budí modlitba Muezzina a nám se to zatím zdá jako super zážitek... nojo první den ...